Difference between revisions of "Official Installation Guide (Česky)"

From ArchWiki
Jump to: navigation, search
m
m
Line 642: Line 642:
  
 
<p>Pomocí automatizované instalace lze provést automatickou instalaci systému. Viz. [#Aif_the_installation_tool 2.3 instaůační nástroj AIF].
 
<p>Pomocí automatizované instalace lze provést automatickou instalaci systému. Viz. [#Aif_the_installation_tool 2.3 instaůační nástroj AIF].
Příklady konfigurace instalačních profilů naleznete v adresáři {{Codeline|1=/usr/share/aif/examples}} instalačního média.  K instalaci systému je třeba je jen minimálně upravit.</p>
+
Příklady konfigurace instalačních profilů naleznete v adresáři {{Codeline|1=/usr/share/aif/examples}}.  K instalaci systému je třeba je jen minimálně upravit.</p>
  
 
<h4>Dostupné profily:</h4>
 
<h4>Dostupné profily:</h4>
Line 664: Line 664:
 
<p>Konfigurační soubor bude použit jako součást bash skriptu, takže jeho obsah musí být syntakticky platným bash skriptem.</p>
 
<p>Konfigurační soubor bude použit jako součást bash skriptu, takže jeho obsah musí být syntakticky platným bash skriptem.</p>
  
<p><strong>PARTITIONS:</strong> Allows you to define partitions for your hard disk,
+
<p><strong>PARTITIONS:</strong> Zde můžete definovat diskové oddíly, zápisy oddělte mezerami.</p>
separated by spaces.</p>
+
  
 
<ul>
 
<ul>

Revision as of 00:52, 22 August 2011


Tango-preferences-desktop-locale.pngThis article or section needs to be translated.Tango-preferences-desktop-locale.png

Notes: please use the first argument of the template to provide more detailed indications. (Discuss in Talk:Official Installation Guide (Česky)#)

This template has only maintenance purposes. For linking to local translations please use interlanguage links, see Help:i18n#Interlanguage links.


Local languages: Català – Dansk – English – Español – Esperanto – Hrvatski – Indonesia – Italiano – Lietuviškai – Magyar – Nederlands – Norsk Bokmål – Polski – Português – Slovenský – Česky – Ελληνικά – Български – Русский – Српски – Українська – עברית – العربية – ไทย – 日本語 – 正體中文 – 简体中文 – 한국어


External languages (all articles in these languages should be moved to the external wiki): Deutsch – Français – Română – Suomi – Svenska – Tiếng Việt – Türkçe – فارسی

Template:Article summary start Template:Article summary text Template:Article summary heading Template:Article summary wiki (Pokud s Arch Linuxem začínáte) Template:Article summary end

Contents

Úvod

Co je Arch Linux?

Arch Linux je nezávisle vyvíjená linuxová distribuce optimalizovaná pro procesorové architektury i686 a x86_64, která původně vycházela z myšlenek distribuce CRUX.
Vývoj Arch Linuxu je zaměřen na rovnováhu jednoduchosti, elegantnosti, korektnosti kódu a nejnovějšího softwaru.
Jeho odlehčenost a jednoduchý návrh ho dělá snadno rozšiřitelným a tvarovatelným pro jakýkoliv druh systému, jenž budujete.

Licence

Arch Linux a jeho skripty jsou pod copyrightem

2002-2007 Judd Vinet

2007-2010 Aaron Griffin

a jsou licencovány pod licencí GNU GPL.

Před instalací

Architektury

Arch Linux je optimalizován pro procesory i686 a x86_64 a proto nepoběží na jakékoliv nižší nebo nekompatibilní generaci procesorů x86 (i386, i486 nebo i586). Je vyžadováno alespoň Pentium Pro, Pentium II nebo AMD Athlon (K7). (Technicky vzato jsou procesory bez instrukce cmov, jakými jsou AMD K6 a Via C3, také procesory i686, ale my používáme gcc a gcc zase používá instrukce cmov.) Před instalací Arch Linuxu byste se měli rozhodnout, jakou instalační metodu chcete použít.

Dostupné obrazy

Arch Linux poskytuje pro instalaci obrazy ISO, které mohou být zapsány na CD nebo na pevné či Flash disky.

Instalační obrazy ISO (dále jim budeme raději říkat instalační media, i když samozřejmě nemusí být vypálena) používají zavaděč Isolinux. Každé instalační médium má dvě varianty, které se liší pouze v tom, jaké obsahují balíčky.

  • Instalační média "core" obsahují tzv. "snapshot" hlavních balíčků distribuce.
    Tato média jsou nejvhodnější pro lidi, kteří mají pomalé nebo obtížně nastavitelné internetové připojení.

  • Instalační média "net" neobsahují vůbec žádné balíčky, balíčky budou staženy ze sítě.
    Tuto variantu instalace upřednostňujeme, protože získáte zcela aktuální systém. Tento postup je vhodný pro lidi s rychlým připojením k Internetu.

U obou těchto variant instalačních médií můžete instalátoru nařídit, aby stáhnul aktuální balíčky z Internetu nebo jakékoliv jiné sítě. Všechna instalační média mohou být použity i jako jako plně funkční prostředí pro obnovu systému.
Systém se spuští z instalačních médií stejně jako "normální" instalace Arch Linuxu.
Ve skutečnosti se liší je tím, že jsou na CD nebo Flash disku místo na pevném disku.br /> Instalační média obsahují celou "základní" sadu balíčků (base), jakož i rozličné síťové nástroje a ovladače a instalační nástroj AIF.
Pokud budete při instalaci potřebovat ještě cokoliv dalšího, stačí spustit připojení k Internetu a nainstalovat pomocí pacmana.
Stručná příručka příkazů pacmana se nachází na konci tohoto dokumentu.

Obě varianty instalačních medií existují ve verzi pro platformu i686 a x86_64 a také "duální", která obsahuje obě dvě architektury a umožní výběr architektury při spuštění.

Instalační nástroj AIF

Arch Linux pro instalaci systému používá AIF (Arch Linux Installation Framework).
Tento nástroj — napsaný v bashi — sestává z několika funkcí, které provádí základní akce (instalace balíčků, nastavení disků atd.) a několika procedur, které využívají dílčí funkce k usnadnění instalace. Obvykle můžete použít tyto procedury:

  • interactive: Interaktivní instalační procedura, získá od vás informace, provede vás instalací krok za krokem a pomůže vám zkonfigurovat systém, protože automaticky provede některá nastavení v cílovém systému (např. v nastavení sítě).
    Po instalaci bude systém obsahovat jen základní sadu balíčků (base) a některé nástroje a ovladače umožňující připojení k internetu.
    Po spuštění nainstalovaného systému spustíte úplný upgrade systému a nainstalujete jakékoliv další balíčky chcete.

    Interaktivní instalace se spustí zadáním příkazu: Template:Codeline
    
  • automatic: Automatizovaná instalační procedura navržená pro nízkou nebo nulovou interaktivitu.
    Pro konfiguraci cílového systému používá profily.
    Ukázkové soubory profilů najdete v adresáři Template:Codeline. Tyto ukázky implementují obecné scénáře instalace, ale můžete je pozměnit tak, abyste tak získali zvláštní balíčky nebo provedli změny v konfiguraci atd.

  • base: Instalace základní sady balíků (base) s nízkou interaktivitou a běžnými předdefinovanými hodnotami.
    Tato funkce je základem pro ostatní instalační procedury a NENÍ určena pro přímé použití koncovými uživateli.

  • partial-configure-network: Toto je samostatně dostupná funkce pro konfiguraci sítě z interaktivní instalační procedury. Pomocí ní je možné nastavit síť při použití instalačního média jako tzv. "live" prostředí (např. pro obnovu apod.)).

  • partial-disks: Totéž jako výše, ale pro konfiguraci diskového subsystému.

  • partial-keymap: Fuknce pro změnu nastavení klávesnice nebo písma v konzoli.

  • Spustí se příkazem Template:Codeline
    

Výhodou funkcí jako jsou partial-keymap a partial-configure-network proti prostému použití standardních nástrojů jako jsou loadkeys nebo ifconfig je, že při následném spuštění interaktivní instalace budete dotázáni, zda chcete tato nastavení uplatnit i na konfiguraci cílového systému.

Pokud chcete zajít dále, můžete také:

  • napsat své vlastní procedury "na zelené louce" nebo přepsat části hotových procedur,
  • napsat své vlastní fuknce, které poskytnou novou znovupoužitelnou funkcionalitu,
  • vytvořit vlastní konfigurace procedur, které to podporují (např. automatizovaná instalace).

Pro více získáte v souboru readme AIF.

Získání Arch Linuxu

  • Arch Linux si můžete stáhnout z jakéhokoliv zrcadla na této stránce.

  • Můžete si též od Archux, OSDisc nebo LinuxCD zakoupit instalační CD a nechat ho poslat kamkoliv na světě.

Příprava instalačního média

  • Stáhněte si své vybrané médium pomocí torrent klienta (doporučeno) nebo ze svého oblíbeného zrcadla.

  • Stáhněte iso/<vydání>/sha1sums.txt

  • Ověřte integritu .iso obrazu pomocí sha1sum:

    sha1sum --check sha1sums.txt
    

    archlinux-XXX.iso: OK

  • Vypalte ISO obraz na CD-R nebo CD-RW softwarem vlastního výběru. Pokud chcete použít zařízení USB Mass Storage standardu, jakým je např. flash disk, nahrajte na něj instalační obraz pomocí příkazu Template:Codeline nebo podobného přímo zapisujícího softwaru:

  • dd if=archlinux-XXX.iso of=/dev/sdX
    

Ujistěte se, že používáte /dev/sdX a ne /dev/sdX1.
Tento příkaz nezvratně smaže veškeré soubory na vašem USB disku, takže se předem ujistěte, že na něm nemáte žádné důležité soubory.

Instalace Arch Linuxu

Instalace z instalačního média

Před spuštěním

Ujistěte se, že je váš BIOS nastaven tak, aby umožnil bootování z vaší CD-ROM nebo USB jednotky.
Restartujte svůj počítač s instalačním CD Arch Linuxu v jednotce nebo USB diskem zastrčeným v portu. Systém se začne spouštět z instalačního média a objeví se logo Arch Linuxu a obrazovka GRUBu, která čeká na váš výběr.
Zde můžete obvykle jen stisknout enter (výchozí volba).
Pokud se GRUB "zasekne", jste jedním z těch pár nešťastníků, kterým CD-ROM jednotka s GRUBem nefunguje, a v tom případě byste měli vyzkoušet obraz s IsoLinuxem.

Po spuštění

Na konci bootovacího procesu by se před vámi měla na obrazovce objevit výzva k přihlášení se základními pokyny. Přihlašte se jako root (heslo není vyžadováno).
Nyní můžete, je-li to třeba, ještě před zahájením instalace:

  • - změnit rozložení kláves; pokud potřebujete už během instalace jiné než americké rozložení kláves nebo jiné písmo v konzoli změňte je příkazem:

    km
    
  • - získat přístup k internetu; pokud z nějakého důvodu potřebujete přístup k síti už před spuštěním instalátoru (interaktivní procedura vám později umožní zkonfigurovat síť), použijte příkaz:

    aif -p partial-configure-network
    

Pokud následně sputíte interaktivní instalaci, dříve uvedená nastavení se zapamatují a případně mohou být uplatněna i na nainstalovaný systém.

Tip: Výše se nastavuje rozložení pro instalační program, který je anglicky. I když instalujeme český systém, měnit rozložení kláves v této fázi není třeba.

Je také možné se přihlásit po účtem Template:Codeline. To se může hodit, pokud chcete dělat cokoli pod neprivilegovaným uživatelem.
Většina uživatelů to nepotřebuje.

Tip: Všechny informace potřebné k instalaci (tj. anglickou verzi této příručky, README pro aif, reference pro často používané běžné procedury aif) můžete najít v adresáři Template:Codeline instalačního média.

Instalace ze sítě pomocí PXE

Nastavení serveru

Na jiném stroji, kde běží (Arch) Linux (tzv. "live medium" nebo běžná instalace),
je třeba nainstalovat a konfigurovat démona dhcp a tftpd. Dobrou volbou je instalace Dnsmasq, čímž získáte obojí.
Také budete potřebovat démona nbd (network block device).

Více informací získáte zde na wiki: Live Arch Linux jako PXE server

(tento oddíl by měl být podrobnější)

Klient

Nastavte klientský systém, aby se pokoušel nejprve spustit ze sítě (pxe). Často to bývá výchozím nastavením. Klient získá ze serveru IP adresu a stáhne automaticky potřebné soubory po síti. Pak můžete pokračovat v instalaci jako obvykle.

Instalace systému

Můžete zvolit automatickou nebo interaktivní instalaci.
Viz kapitola [#Instala.C4.8Dn.C3.AD_n.C3.A1stroj_AIF 2.3 Instalační nástroj AIF] nebo soubor readme instalátoru AIF readme.

Interaktivní instalace

Interaktivní instalaci spustíte příkazem:

/arch/setup

nebo:

aif -p interactive

Po uvítací obrazovce se ocitnete v hlavní instalační nabídce. Pro pohyb v menu použijte klávesy NAHORU a DOLU. Mezi tlačítky přepínejte klávesou TAB a volbu potvrzujte stiskem ENTER. Ve kterémkoli bodě instalace se můžete přepnout do sedmé virtuální konzole (ALT-F7), kde uvidíte výpis aktuálně běžících příkazů. Pro návrat do první konzole, kde běží instalátor použijte ALT-F1. Můžete použít i kteroukoli z dalších konzolí ALT-F2 až ALT-F6, pokud to budete potřebovat.

Výběr zdroje instalace (Select source)

Nejprve je třeba zvolit zdroj, odkud se bude instalovat (Select source). Pokud máte rychlé internetové připojení, měli byste zvolit síťovou - NET (FTP/HTTP) instalaci. Tím získáte nejnovější instalační balíky, zatímco obsah instalačního obrazu CD nebo USB nemusí být aktuální. Instalujete-li z "NET" instalačního obrazu nemáte samozřejmě na výběr ;-).

CD-ROM nebo JINÝ ZDROJ instalace

Zvolíte-li instalaci Z CD-ROM nebo JINÉHO ZDROJE (CD-ROM ot OTHER SOURCE), budete moci instalovat pouze balíky z těchto zdrojů, a ty mohou být zastaralé, nebo balíky z jiných medií, která lze připojit ručně do souborového systému (např. DVD, USB flash disk a podobně). Výhodou ovšem je, že nebudete potřebovat k instalaci internetové připojení. Tato metoda je tedy doporučena pro lidi s vytáčeným připojením nebo pro toho, kdo nemůže nebo nechce stahovat velké objemy dat.

Síťová instalace - NET (FTP/HTTP)
Nastavení sítě (Setup Network)

Nejprve otevřete nastavení sítě, kde nastavte síťová rozhraní.

Warning: Pokud ovšem používáte bezdrátovou síť, budete muset nastavit síť ručně pomocí obvyklých nástrojů (v jiné konzoli) a instalátor vám nebude moc platný.

Zobrazí se seznam dostupných síťových rozhraní. Není-li dostupné žádné ethernetové zařízení nebo není zobrazeno zařízení, které chcete použít, přepněte se do jiné konzole a zaveďte potřebný modul ručně. Pokud ani pak nemůžete nastavit síťovou kartu, ujistěte se, že je síťová karta fyzicky správně instalována či připojena a je podporována

linuxovým jádrem.

Když je nahrán správný modul a v seznamu vypsána požadovaná síťová karta, vyberte síťové zařízení, které chcete nastavit, a instalátor vám nabídne možnost nastavit síť s DHCP. Pokud máte v síti DHCP server, vyberte YES a nechte zbytek na instalátoru. Vyberete-li NO, instalátor vás požádá o ruční konfiguraci sítě. Tak či onak, připojení k síti by mělo být správně nastaveno a můžete funkci ověřit v jiné konzoli pomocí standardních nástrojů, jako např. ping.

Výběr zrcadla (Choose Mirror)

Následuje volba zrcadla, umožňuje zvolit server, ze kterého budete během instalace Arch Linuxu stahovat balíčky. V zájmu rychlejšího stahování byste měli zvolit zrcadlo, které není geograficky vzdálené. Ke konci instalace se vás pak instalátor dotáže, zda chcete toto zrcadlo použít jako výchozí i pro aktualizace čerstvě nainstalovaného systému.

Note: Server Template:Codeline je omezen na 50 KB/s.

Výše uvedené položky menu jsou pochopitelně dostupné, jen pokud jste vybrali instalaci NET (FTP/HTTP). Tímto končí přípravné kroky. Vraťte se (RETURN) do hlavního menu.

Nastavení času (Set Clock)

Volba Nastavení času umožňuje nastavení systémového data a času. Především je třeba vědět, jestli váš hardwarový čas je a má být nastaven na UTC nebo jako místní čas. Doporučeno je nastavit jako UTC, ale pokud máte nainstalovaný jiný další OS, který nepodporuje správně nastavení hodin v BIOSu na UTC (typicky MS Windows), budete zde muset zvolit místní čas. Dalším krokem je volba země a časového pásma (Select region and timezone) a nastavení data a času (Set time and date). Pokud jste již připojeni k Internetu, můžete po nastavení času použít NTP server.

Příprava pevného disku (Prepare Hard Drive)

Rozdělení pevného disku (Prepare Hard Drive(s)). Instalátor nabízí dvě varianty přípravy cílového pevného disku, umožňuje vrátit zpět případné změny.

  • Automatické rozdělení (Auto-prepare). Na jednom pevném disku, který vyberete, automaticky vytvoří oddíly, přičemž se použije celý tento disk. Instalátor vytvoří jednoduchou strukturu diskových oddílů: /boot, swap, / a /home. Budete však moci nastavit některé parametry oddílů, jako velikost a typ každého souborového systému.
  • Pokud potřebujete či chcete mít větší kontrolu nad rozdělením pevného disku, případně máte více pevných disků, můžete rozdělit pevný ručně disk (Manually partition Hard Drives) a pak pro každý oddíl vybrat souborový systém a body připojení (Manually configure block devices). Zde také můžete použít například lvm nebo dm_crypt.
  • Volba vrátit změny (Rollback last filesystem changes) vrací zpět jen ty změny souborového systému, které provedl instalační program při kterémkoli z uvedených postupů. Připojené diskové oddíly budou odpojeny, zruší se případně vytvořené lvm či dm_crypt svazky. Tuto možnost využijete, budete-li potřebovat zrušit nebo opakovat některé kroky. V nutném případě vám instalátor vrácení změn připomene.

Poznámky:

  • AIF umí vytvořit dm_crypt nebo lvm svazky ale nikoli software raid.
  • AIF zatím nedokáže vytvořit svazky složené z více fyzických disků (je-li to třeba použijte vgcreate)
  • AIF umí využít existují souborový systém jen v případě, že dokáže najít bloková zařízení. Pokud chcete použít existující souborový systém nad lvm, dm_crypt nebo softraid budete mu muset konfiguraci oddílů předložit sami.
Automatické rozdělení (Auto-Prepare)

Automatické rozdělení disku automaticky vytvoří na vybraném pevném disku oddíly /boot, swap, kořenový oddíl (/) a /home, vytvoří všem oddílům souborové systémy. Oddíly budou automaticky připojeny na správná místa. Tato volba, přesně řečeno, vytvoří oddíly takto:

  • 32 MB ext2 /boot oddíl se zavaděčem
  • 256 MB swap oddíl pro swap
  • 7.5 GB root kořenový oddíl
  • /home domovský oddíl ze zbývajícího prostoru na pevném disku

Velikosti oddílů můžete změnit podle vašich požadavků, ale oddíl /home vždy využije veškerý zbývající prostor na pevném disku. Můžete zvolit souborový systém, který se použije pro oddíl /boot a případně jiný souborový systém, který se použije jak pro kořenový oddíl (/) tak pro domovský oddíl /home.

Warning: AUTOMATICKÉ ROZDĚLENÍ SMAŽE VŠECHNA DATA NA VYBRANÉM PEVNÉM DISKU!
Ruční rozdělení pevného disku (Manually Partition Hard Drives)

Po výběru disku, který budete rozdělovat, se spustí nástroj cfdisk, kde lze jakkoli vytvářet a měnit diskové oddíly. Vytvořenou konfiguraci oddílů zapíšete na disk stiskem [Write], cfdisk ukončíte stiskem [Quit]. Pro pokračování instalace potřebujete vytvořit alespoň kořenový oddíl (/).

Warning: Některé nástroje pro práci s diskovými oddíly (např. GParted) umožňují vytvářet oddíly "zarovnané" na MiB a ne na stopy (cylindry). Máme-li na disku předem vytvořené oddíly zarovnané na MiB, cfdisk se odmítne spustit. I v tomto lze ovšem spustit automatické rozdělení disku, vytvořit oddíly a pak použít znovu cfdisk pro ruční rozdělení.
Ruční nastavení blokových zařízení, připojení a souborových systémů (Manually configure block devices...)

Tato volba nejprve zobrazí všechny rozpoznané diskové oddíly, které můžeme použít pro vytvoření souborového systému. Je třeba mít na paměti následující:

  • Vždy se pohybujeme na určité úrovni abstrakce reprezentace, všechno bude zapsáno, až akci potvrdíte.
  • Ne všechna bloková zařízení podporují všechny souborové systémy (např. nemůžete vytvořit LVM svazek nad ničím jiným než nad LVM fyzickým oddílem). Instalátor automaticky zobrazuje jen použitelné souborové systémy, v případě jediné použitelné možnosti ji sám vybere.
  • Vytvoření některých souborových systémů způsobí i vytvoření blokových zařízení. To je případ dm_crypt a lvm svazků. Objeví se v modelu odpovídajícímu blokovým zařízením a můžete nad nimi vytvořit požadovaný souborový systém.
  • Je-li třeba předat nástroji mkfs nějaké parametry, zapište je přesně jako byste volali přímo mkfs. Například, pro vypnutí žurnálu u souborového systému ext:

Když je nastavení souborových systémů hotovo, zvolte Done. Proběhne kontrola na kritické chyby (jako například neexistence kořenového oddílu) a mohou být zobrazena varování, která lze i ignorovat (jako neexistující swap). Případně se můžete vrátit zpět a opravit, co je třeba, nebo pokračovat s tím, že vše je tak, jak jste chtěli.

Například když chcete nastavit LVM svazek nad dm_crypt:

  • ujistěte se, že máte dva oddíly: malý oddíl pro nešifrovaný oddíl /boot (cca 100MB) a druhý oddíl pro celý šifrovaný systém. Použijte volbu Ruční rozdělení disků ('Manually partition hard drives')
  • na prvním oddílu /dev/sdX1 vytvořte souborový systém ext2 a připojte jako /boot
  • na druhém oddílu /dev/sdX2 vytvořte dm_crypt oddíl s popisem ('label') sdX2crypt (nebo jiným, jaký chcete)
  • získáte tak zařízení /dev/mapper/sdX2crypt, na kterém vytvořte fyzický LVM oddíl
  • tím vytvoříte /dev/mapper/sdX2crypt+. To je tedy reprezentace vytvořeného fyzického oddílu. Na něm vytvoříme skupinu svazeků (volume group) pojmenovanou např. cryptpool.
  • získáme tak /dev/mapper/cryptpool, kde lze již vytvořit několik logických oddílů. Vytvořte např. 2:
    • první o velikosti 5GB: pojmenujte ho cryptroot
    • druhý o velikosti 10GB: pojmenujte ho crypthome
  • a máe dva nové oddíly:
    • /dev/mapper/cryptpool-cryptroot: na tomto blokovém zařízení vytvořte souborový systém pro kořenový oddíl a připojte jako /.
    • /dev/mapper/cryptpool-crypthome je blokové zařízení, kde vytvořte souborový sytém pro /home.
  • Chcete-li swap, umístěte ho na další logický oddíl, který vytvoříte.
  • To je vše! Zvolte 'done' a zpracuje se celý definovaný model a na disku se provedou všechny potřebné operace. Výhodou je, že lze začít s malými malými diskovými oddíly. Bude-li později třeba více prostoru, lze snadno zvětšit logické oddíly i nad nimi definované souborové systémy.
Volba vrátit změny (Rollback last filesystem changes)

Fuknce rollback zajistí všechny potřebné kroky k vrácení změn, které provedete pomocí ručního nastavení (Manually configure block devices, filesystems and mountpoints) i automatického rozdělení (Auto-Prepare) tak, že je možné začít zcela znovu.

Provede:

  • odpojení připojených souborových systémů
  • zruší/odebere lvm a dm_crypt svazky.

Co neudělá:

  • nezruší 'nízkoúrovňové' rozdělení pevného disku na oddíly ('partitions')
  • neodebere 'jednoduché' souborové systémy jako jsou ext3, xfs, swap atd.

Důvod tohoto omezení je jednoduchý: ruší se jen věci, které mohou zamezit následné přípravě pevného disku.

Výběr balíčků (Select Packages)

Zde můžete vybrat balíčky, které si přejete nainstalovat z media CD či USB nebo, při síťové (NET) instalaci, ze zvoleného zrcadla. Máte možnost vybrat celé skupiny balíčků, které budete na obecné rovině potřebovat a pak upřesnit instalaci výběrem jednotlivých balíčků. Výběr se provádí stiskem mezerníku (space). Je doporučeno instalovat v této fázi pouze všechny balíčky ze skupiny 'base' a nic dalšího. Výjimkou z tohoto pravidla jsou jen balíčky potřebné pro zprovoznění připojení k internetu.

Pokud jste vybrali potřebné balíčky, opusťte seznam balíčků a skupin a pokračujte dalším krokem.

Instalace balíčků (Install Packages)

Funkce nainstaluje balíčky ze skupiny base a další balíčky, které jste zvolili, a vyřeší závislosti mezi balíčky.

Nastavení systému (Configure System)

Fuknce Configure System provede automaticky několik kroků:

  • automaticky upraví některé konfigurační soubory (např. Template:Filename zavaděče grub, tzv. HOOKS pro Template:Filename, nastavení keymap v rc.conf, nastaví zrcadla pro pacman atd...);
  • další změny konfigurace nabídne ke schválení (např. nastavení sítě);
  • umožní vám ručně změnit hlavní konfigurační soubory instalovaného systému, budete dotázáni na volbu editoru, přičemž můžete zvolit mezi nano, joe a vi;
  • umožní vám změnit heslo uživatele root instalovaného systému.

Konfigurační soubory

Toto jsou hlavní konfigurační soubory Archlinuxu. Pokud budete potřebovat nastavit specifickou službu, přečtěte si příslušné manuálové stránky nebo jakoukoli dokumentaci na internetu. Většinou najdete pomoc na Arch Linux wiki nebo diskusním fóru.

  • /etc/rc.conf
  • /etc/fstab
  • /etc/mkinitcpio.conf
  • /etc/modprobe.d/modprobe.conf
  • /etc/resolv.conf
  • /etc/hosts
  • /etc/hosts.deny
  • /etc/hosts.allow
  • /etc/locale.gen
  • /etc/pacman.d/mirrorlist
  • /etc/pacman.conf

Tento průvodce konfigurací reflektuje podstatné změny v konfiguračních souborech, ke kterým došlo po vydání instalačního obrazu 2010.5 do srpna 2011.

Template:Filename

Toto je hlavní konfigurační soubor Arch linuxu. Zde se nastaví klávesnice, časová zóna, název systému (hostname), síť, potřebné démony a moduly jádra, které je třeba zavést při spuštění, profily a další.

LOCALE: Nastavuje jazyk systému; nastavení bude použito všemi aplikacemi podporujícími i18n-. Viz. příkaz locale.gen níže pro další možnosti. Výchozí nastavení je vhodné pro uživatele pracující v americké angličtině.

Tip: Pro české prostředí je vhodné.: Template:Codeline.

HARDWARECLOCK: Má být UTC, pokud je v BIOSu nastaven čas na UTC nebo localtime pokud je v BIOSu nastaven místní čas. Máte-li nainstalován další OS, který nepodporuje nastavení UTC v BIOSu, jako je MS Windows, nastavte zde localtime, jinak je doporučeno nastavit na UTC, čímž se mimo jiné vyhnete problémům se změnami letního a zimního času.

USEDIRECTISA: If set to "yes" it tells hwclock to use explicit I/O instructions to access the hardware clock. Otherwise, hwclock will try to use the /dev/rtc device it assumes to be driven by the rtc device driver. This setting's default "no" is fine for people not using an ISA machine. V aktuálním rc.conf se již nevyskytuje.

TIMEZONE: Určuje vaše časové pásmo. Použitelné zóny jsou uložen v relativní cestě vůči adresáři /usr/share/zoneinfo. Například: časové pásmo Německa má být Europe/Berlin, takže odpovídající soubor zóny je /usr/share/zoneinfo/Europe/Berlin. Pokud nyní neznáte přesný název vaší časové zóny, nechte to na později.

Tip: Pro čechy je to: Template:Codeline.

KEYMAP: Nastavuje mapu kláves, která se zavede pomocí loadkeys při spuštění systému. Použitelné mapy kláves najdete v /usr/share/kbd/keymaps. Uvědomte si, že toto nastavení je platné pouze pro konzole a nikoli pro grafické rozhraní nebo X windows. Výchozí nastavení je opět pro američany!

Tip: Pro Čechy např.: Template:Codeline.

CONSOLEFONT: Nastavuje písmo konzole, které zavádí setfont při spuštění systému. Použitelná písma najdete v /usr/share/kbd/consolefonts.

Tip: Pro počeštěnou konzoli můžete použít např.: Template:Codeline.

CONSOLEMAP: Nastavuje pro konzoli mapování znaků. Zavádí setfont při spuštění. Použitelná mapování najdete zde: /usr/share/kbd/consoletrans. Pokud používáte v LOCALE UTF-8 kódování a všechny konzolové aplikace produkují 8bitový výstup, můžete nastavit vhodnou národní znakovou mapu (například 8859-1 pro Latin1). Pokud používáte pouze aplikace běžící pod X windows, nebojte sem nastavení ovlivní jen programy běžící v konzoli.

Tip: Pro češtinu nastavte: Template:Codeline.

USECOLOR: Zapne nebo vypne obarvený výstup pro zprávy během spouštění systému.

MOD_AUTOLOAD: Je-li nastaveno na "yes", udev může při spuštění systému automaticky zavádět potřebné moduly. Co je to "no", všichni víme :-). V aktuálním rc.conf se již nevyskytuje, moduly vždy zavádí udev automaticky, konkrétní moduly lze explicitně zakázat.

MODULES: V tomto textovém poli můžete specifikovat jména jaderných modulů, které chcete zavést při spuštění, aniž byste je museli svázat s konkrétním zařízením v modprobe.conf. Jednoduše zde zapište jméno modulu, případně doplňte potřebná nastavení do modprobe.conf. Zakázání zmodulů prefixem vykřičníku před jménem modulu ('!') již není podporováno; místo toho v adresáři Template:Filename vytvořte konfigurační soubor pojmenovaný například Template:Filename a do něj zapište:

blacklist jméno_modulu

USELVM: Nastavení na "yes" spustí během sysinit vgchange, takže se aktivují všechny LVM groups

HOSTNAME: Zde nastavte jméno systému (hostname), bez jeho doménové "přípony". Volba je zcela na vás, pokud se budete držet písmen, číslic a několika málo speciálních znaků jako je pomlčka.

INTERFACES: Zde nastavte vaše síťová rozhraní. Výchozí nastavení a přidružené komentáře v rc.conf jsou dostatečně informativní. Pokud používáte DHCP na jednom /prvním síťovém rozhraní (eth0), stačí odkomentovat ukázkový kód:

# DHCP example
interface=eth0
address=
netmask=
broadcast=
gateway=

Případně nastavit odpovídající interface (např. eth1).

Pokud nepoužíváte DHCP, mějte jen na mysli, že název proměnné odpovídá názvu rozhraní, jak je vrací příkaz Template:Codeline (např. eth0), a uložená hodnota přesně odpovídá textu, který by následoval příkaz ifconfig, kdybychom rozhraní konfigurovali ručně v shellu (např. tedy: eth0="eth0 192.168.0.2 netmask 255.255.255.0 broadcast 192.168.0.255").

ROUTES: Zde můžete nastavit "statické routy" a definovat jejich názvy. Vizte příklad pro výchozí bránu uvedený v rc.conf. Obecně, text v uvozovkách odpovídá tomu, co zapíšete ručně za příkaz route, takže doporučujeme přečíst manuálové stránky tohoto příkazu nebo to jednoduše nechat, jak to je.

[NET_PROFILES]: Povoluje více síťových profilů při spuštění systému. Síťové profily jsou pohodlnou metodou správy více síťových konfigurací a v tomto smyslu nahrazují standardní konfiguraci pomocí INTERFACES/ROUTES. Pro systémy s jedinou síťovou konfigurací je ovšem doporučena standardní metoda. Pokud bude váš počítač migrovat mezi různými sítěmi (typicky notebook), pak bude třeba nastavit v adresáři /etc/network-profiles síťové profily. Pro vytvoření síťového profilu zde najdete vhodnou šablonu. V současné době vyžadují síťové profily balíček netcfg.

Tip: Dnes je ovšem obvyklejší v takovém případě použít jinou správu sǐťových připojení, např. NetworkManager.

DAEMONS: Toto textové pole jednoduše obsahuje seznam názvů skriptů (démonů) uložených v adresáři /etc/rc.d/, které je třeba spustit během spouštění systému. Démon s prefixem vykřičníku (!) je zakázán a nebude spuštěn. Pokud má název démonu prefix "zavináče" (@), bude spuštěn na pozadí, tj. spouštěcí sekvence nebude čekat na jeho dokončení. Pokud jde o běh systému, tak zde obvykle není třeba nic měnit, ale jakmile budete chtít automaticky spouštět další služby, jako je třeba sshd, konfiguraci démonů v rc.conf se nevyhnete.

Template:Filename

Zde se nastavují parametry souborových systémů a body připojení. Potřebnou konfiguraci by zde měl vytvořit instalační program. Ujistěte se, že je správná a přesná.

Template:Filename

Tento konfigurační soubor umožňuje doladění tzv. initial ramdisku. Ramdisk je uložen jako obraz (image) souborového systému zabalený pomocí gzip a jádro jej načítá na začátku spuštění systému. Účelem ramdisku je uvést systém do stavu, aby mohl načíst kořenový souborový systém. To znamená, že musí obsahovat některé moduly, potřebné k tomu aby jádro 'vidělo' IDE, SCSI nebo SATA disky (nebo i USB/firewire disky, pokud z nich spouštíte systém). Jakmile jsou pomocí ramdisku zavedeny potřebné moduly, ať už pomocí udev nebo ručně, pokračuje start systému z kořenového souborového systému. 'Initial ramdisk' by tedy měl obsahovat jen moduly potřebné pro přístup ke kořenovému souborovému systému. Ostatní moduly budou zavedeny později pomocí udev.

Výchozí konfigurací mkinitcpio.conf je automatická detekce modulů potřebných pro IDE, SCSI a SATA řadiče pomocí tzv. "HOOKS" (háčků? :-), budeme používat "hook" - pozn. překl.) Pokud je třeba zavést i další moduly, jako jsou např. crypt, lvm, keymap nebo usbinput, instalační program sám konfiguraci mkinitcpio.conf. To znamená, že výchozí konfigurace by měla fungovat téměř každému. Nepotřebné "hooks" některých subsystémů (tj. např. některý z IDE, SCSI, RAID, USB, atd..) je možné odebrat. Můžete jít v konfiguraci ještě dále a v poli MODULES= specifikovat přímo konkrétní jaderné moduly a pak odstranit odpovídající subsystém z HOOKS=, ale vždy musíte vědět, co děláte.

Je-li kořenový systém na RAID poli, musí být někde ke konci pole HOOKS= uvedeno i raid. Pro další informaci čtěte stránku o RAID zde na wiki a stránku o mkinitcpio. Máte-li neamerickou klávesnici měli byste do pole HOOKS= doplnit i keymap respektive usbinput, používáte-li klávesici připojenou k USB.

Template:Filename

Tento konfigurační soubor určuje, které jaderné moduly budou zavedeny pro která zařízení systému, umožňuje nastavit jejich parametry. Například, jádro má zavést modul pro síťovou kartu Realtek 8139 na rozhraní eth0:

alias eth0 8139too

Většinou není potřeba tento konfigurační soubor měnit, stačí uvést moduly v rc.conf nebo se spolehnout na udev. Obvykle se tady zakazuje ipv6, nastavuje se tu pořadí zvukových karet, když jich je více, a podobně.

Template:Filename

Zde se ručně nastavují preferované jmenné servery (DNS servery). Jednoduše by zde mělo být něco jako toto:

search domain.tld
nameserver 192.168.0.1
nameserver 192.168.0.2

Kde domain.tld a je výchozí doména ip adresy jsou adresy jmenných serverů. Tzv. výchozí doména se automaticky doplňuje k neúplným (nekvalifikovaným) hostname. Tzn. příkaz ping kukacka se provede jako ping kukacka.domain.tld Tato nastavení obvykle nejsou příliš důležitá a často se nechávají, jak jsou. Kromě toho pokud používáte DHCP tak se stejně zde uvedená nastavení automaticky nahradí správnými hodnotami při spuštění sítě (z DHCP serveru) a v tom případě můžete tuto konfiguraci ignorovat.

Template:Filename

Soubor hosts slouží ke statickému převodu jmen počítačů v síti (hostname) na jejich ip adresy. Obsah souboru host má přednost před odpovědmi DNS serveru, takže pomocí zápisu v hosts lze jmény odkazovat i na počítače, které nemají vlastní DNS záznam. Obvykle tu není třeba nic měnit, jen v některých případech je sem třeba zapsat hostname a hostname + doménovou příponu místního počítače, kvůli správné konfiguraci některých služeb (např. postfixu). Pokud nevíte, co děláte, soubor neměňte, dokud si nepřečtete manuál Template:Codeline.

Template:Filename

Zde se nastavují omezení přístupu k síťovým službám místního počítače.Výchozím nastavením je, že je přístup ke všem službám zakázán.

ALL: ALL: DENY

/etc/hosts.allow

Zde se naopak povoluje přístupk síťovým službám místního počítače. Sem zadejte služby, ke kterým chcete umožnit přístup, např.:

sshd: ALL: ALLOW

tato konfigurace umožní přístup všem počítačům v síti k místnímu SSH serveru.

Note: Mějte na paměti, že direktiva v hosts.allow přepisuje nastavení v hosts.deny. Rovněž si uvědomte, že jsou služby, které spolu komunikují po síti v rámci místního počítače (localhost), takže například nastavení:
mysqld : 127.0.0.1 : allow
umožní přístup k serveru MySQL (pouze z místního počítače). Obvykle ovšem dojde k odpovídající změně v konfiguraci automaticky a do těchto souborů není nutno zasahovat.

Template:Filename

Tento soubor obsahuje všechny dostupné národní a znakové sady. Zde je třeba povolit přinejmenším znakové sady odpovídající nastavení Template:Codeline v souboru Template:Filename. V aktuální verzi instalátoru (2010.05) již není třeba spuštět ručně příkaz Template:Codeline; o to se postará instalační program. Pokud ovšem upravíte tento soubor po skončení instalace, budete muset spustit příkaz Template:Codeline ručně.

Tip: Pro češtinu odkomentujte:
cs_CZ.UTF-8 UTF-8  
cs_CZ ISO-8859-2


Template:Filename

Tento soubor obsahuje seznam zrcadel oficiální repozitářů Arch Linuxu, ze kterých může pacman stahovat balíčky. Je-li povoleno více zrcadel, pcaman je zkouší v pořadí, v jakém jsou zapsány. Do proměnné Template:Codeline pacman automaticky doplní potřebný (Template:Codeline, Template:Codeline, Template:Codeline nebo Template:Codeline).

Zrcadlo, které jste zvolili při síťové instalaci, se zapíše na začátek seznamu zrcadel, takže bude použito jako výchozí zrcadlo repozitářů nainstalovaného systému.

Template:Filename

Zde můžete nastavit, které repozitáře bude Template:Codeline používat. Repozitáře, které se nepoužívají jsou "zakomentovány" znakem #, například:

#[community]
#Include = /etc/pacman.d/mirrorlist

Potřebujete-li povolit repozitář community, smažte prostě znak #.

Pokud instalujete 64 bitový systém, budete pravděpodobě potřebovat repozitář Template:Codeline:

[multilib]
Include = /etc/pacman.d/mirrorlist 

Nastavení hesla roota

Nyní musíte nastavit heslo uživatele root. Heslo volte obezřetně, doporučujeme použít písmena, číslice i zvláštní znaky. Toto heslo bude chránit životně důležité části vašeho systému.

Nyní jste s konfigurací hotovi, stiskněte Return a vraťte se do hlavního menu. Instalátor vygeneruje init ramdisk podle konfigurace uvedené v Template:Filename.

Instalace zavaděče (Install Bootloader)

Fuknce Install Bootloader nainstaluje na váš pevný disk zavaděč systému. Můžete zvolit GRUB nebo žádný (NONE) v případě, že již máte instalován a chcete použít jiný zavaděč. Pokud zvolíte GRUB, instalační program vás požádá ověření a potvrzení jeho konfigurace.

Template:Filename

Pokud jste zvolili zavaděč GRUB, zde můžete revidovat jeho konfiguraci. V případě jiného zavaděče musíte upravit konfiguraci ručně v konzoli. Konfiguraci GRUBu instalátor předpřipravil s užitím UUID odkazů, které může být nutné upravit, pokud jste během konfigrace učinili změny v souboru Template:Filename.

Warning: Problém s předposlední verzí instalačních médií 2010.5 a kernelem 3.0. V aktuálních instalačních médiích - 2011.08.19, by měl být problém opraven!. Pokud provádíte čistě síťovou instalaci nebo instalaci z instalačních médií core, ale balíky stahujete z internetu, dojde během instalace k aktualizaci jádra operačního systému (kernelu) na verzi 3.0. V tom případě instalátor AIF nevygeneruje v souboru Template:Filename správnou konfiguraci zavaděče, protože s aktualizací kernelu došlo ke změně názvů souborů kernelu a init ramdisku a po ukončení instalace systém nelze spustit. V takovém případě je třeba ručně změnit konfiguraci zavaděče v souboru Template:Filename.

Původní Template:Filename:

Template:File

by měl vypadat takto:

Template:File

Když zkontrolujete konfiguraci zavaděče, budete dotázáni na jeho umístění. Pokud nepoužíváte současně nějaký další zavaděč, měli byste jako umístění zvolit MBR (master boot record) pevného disku. Tomu odpovídá název blokového zařízení bez číselné přípony, to je například /dev/sda nikoli /dev/sda1).

Konec instalace

Takto ukončíte instalátor, pak vyjměne instalační médium, napište příkaz:

reboot

A držte si palce!

Automatizovaná instalace (Automatic Installation Procedure)

Pomocí automatizované instalace lze provést automatickou instalaci systému. Viz. [#Aif_the_installation_tool 2.3 instaůační nástroj AIF]. Příklady konfigurace instalačních profilů naleznete v adresáři Template:Codeline. K instalaci systému je třeba je jen minimálně upravit.

Dostupné profily:

  • generic-install-on-sda

čili obecná instalace na Template:Codeline; tato konfigrace demonstruje, co všechno je možné jako součást instalačního profilu nastavit (doplnění o další balíčky, nastavení časové zóny, aktualizace konfiguračních souborů atd.). Výsledkem je instalační profil obvyklé instalace systému, kde výsledná struktura pevného disku na Template:Codeline je podobná tomu, co navrhne automatické rozdělení disku při interaktivní instalaci.

  • fancy-install-on-sda

čili "vychytaná" instalace na /dev/sda je velmi podobná obecné instalaci výše, ale vytvoří na Template:Codeline šifrovaný souborový systém pomocí Template:Codeline nad LVM svazkem.

mějte na paměti, že konfigurace profilů jsou bash skripty, tekže, takže například definici Template:Codeline musíte uzavřít do apostrofů, aby bash automaticky nedoplnil obsah proměnné Template:Codeline. <p>Automatizovanou instalaci spustíte:

aif -p automatic -c /cesta/k_vasi/konfiguraci_instalace

Pokud neinstalujete na / Template:Codeline, pochopitelně nezapomeňte v konfiguraci profilu změnit cílový disk.

Syntaxe konfiguračního souboru

Konfigurační soubor bude použit jako součást bash skriptu, takže jeho obsah musí být syntakticky platným bash skriptem.

PARTITIONS: Zde můžete definovat diskové oddíly, zápisy oddělte mezerami.

  • first comes the device file for the hard disk
  • then for each partition you want: size in MiB (or '*' for all remaining space),filesystem type and optionally a '+' to toggle the bootable flag. separated by colons (':')

BLOCKDATA: In this multi-line variable you can describe for each partition you'll have how it should be used. Study the examples to see how it works.

Customizing Installations

You can also customize your installation experience by writing new procedures (possibly inheriting from current procedures) or config files for procedures that support it (eg automatic). You have all the aif libraries at your disposal and you can create new libraries. (see /usr/lib/aif) This is a moving target, so consult the AIF readme for more information.

Váš nový systém

Pokud se všechno povedlo, můžete restartovat svůj počítač (ujistěte se, že nenabootujete znova z USB disku nebo CD mechaniky) a spustí se váš nový systém.

You'll notice that in the early userspace (the part that comes after the bootloader) the hooks (as defined in mkinitcpio.conf) needed to get your root filesystem are run.
If you have lvm, it will run the lvm hook. If you use encryption, it will run the keymap and encrypt hooks so you can enter your password to decrypt the volume.

Jakmile systém nabootuje, přihlašte se jako root. Ve výchozím nastavení je jeho heslo prázdné, ale v interaktivní instalační proceduře je možné ho změnit.

Více informací

Správa balíčků

Pacman je správce balíčků, který eviduje veškerý software nainstalovaný na vašem systému. Má podporu pro jednoduché závislosti a pro všechny balíčky používá standardní formát archivu xz (v minulosti se používal gzip). Některé běžné úkony, které můžete potřebovat v průběhu instalace, jsou i s jejich příslušnými příkazy vysvětleny níže. Pro širší vysvětlení voleb pacmana si přečtěte jeho manuálovou stránku nebo se podívejte na článek o pacmanovi na wiki Arch Linuxu.

Typické úkony (vždy je uvedena dlouhá a zkrácená verze stejných příkazů):

  • Obnovení seznamu balíčků
# pacman --sync --refresh
# pacman -Sy

Tímto se obdrží čerstvý seznam balíčků z repozitářů určených v souboru /etc/pacman.conf a rozbalí do místní databáze.

  • Vyhledání balíčku v repozitářích
# pacman --sync --search <regexp>
# pacman -Ss <regexp>

Vyhledá v místní databázi všechny balíčky, jejichž název nebo popis se shoduje s regulárním výrazem.

  • Zobrazení informací o balíčku z databáze repozitářů
# pacman --sync --info balicek
# pacman -Si balicek

Zobrazí informace z databáze repozitářů ohledně balíčku "balicek" (velikost, datum sestavení, závislosti, konflikty atp.)

  • Instalace balíčku nebo balíčků z repozitářů
# pacman --sync balicek 
# pacman -S balicek

nebo více balíčků najednou

# pacman -S balicek1 balicek2

Stáhne a nainstaluje balíček nebo balíčky, kompletně se všemi závislostmi, které vyžaduje. Před použitím jakékoliv "sync" volby se ujistěte, že jste obnovili seznam balíčků.

  • Výpis nainstalovaných balíčků
# pacman --query
# pacman -Q

Zobrazí seznam všech balíčků nainstalovaných do systému.

  • Ověření, zda je nainstalován určitý balíček
# pacman --query balicek
# pacman -Q balicek

Pokud je balíček "balicek" nainstalován, tento příkaz zobrazí jeho jméno a verzi, v opačném případě nezobrazí nic.

  • Zobrazení informací o daném balíčku
# pacman --query --info balicek
# pacman -Qi balicek

Zobrazí informace ohledně nainstalovaného balíčku "balicek" (velikost, datum instalace, datum sestavení, závislosti, konflikty atp.)

  • Zobrazení seznamu souborů obsažených v balíčku
# pacman --query --list balicek
# pacman -Ql balicek

Vypíše všechny soubory patřící k balíčku "balicek".

  • Zjištění, ke kterému balíčku patří daný soubor
# pacman --query --owns /cesta/k/souboru
# pacman -Qo /cesta/k/souboru

Tento dotaz zobrazí jméno a verzi balíčku, který obsahuje soubor zadaný v parametru.

DODATEK

Pro některé související informace, které mohou ocenit nováčci, vizte Dodatek oficiálního průvodce instalací Arch Linuxu (anglicky).