Difference between revisions of "Official Installation Guide (Česky)"

From ArchWiki
Jump to navigation Jump to search
m
(Began (10 %) writing an up-to-date translation, not gonna finish this alone.)
Line 1: Line 1:
 
[[Category:Getting and installing Arch (Česky)]]
 
[[Category:Getting and installing Arch (Česky)]]
[[Category:Tutorials (Česky)]]
+
[[Category:HOWTOs (Česky)]]
 +
[[Category:Accessibility (Česky)]]
 
[[Category:Česky]]
 
[[Category:Česky]]
{{Out of date}}
+
 
 
{{i18n|Official Arch Linux Install Guide}}
 
{{i18n|Official Arch Linux Install Guide}}
{{Article summary start}}
+
{{Article summary start|Shrnutí}}
{{Article summary text|Obecná instalační dokumentace pro distribuci Arch Linux.}}
+
{{Article summary text| 1=
{{Article summary heading|Dostupné jazyky}}
+
<p>Všeobecná instalační dokumentace pro distribuci Arch Linux.</p>
 +
 
 +
<p>Tento průvodce je platný pouze pro vydání 2010.05 nebo novější.</p>
 +
 
 +
<p>Originální anglická verze je udržována v [http://projects.archlinux.org/?p=aif.git aif gitu] a je též dostupná ve složce /usr/share/aif/docs directory na instalačních médiích.</p>}}
 
{{Article summary heading|Související články}}
 
{{Article summary heading|Související články}}
 
{{Article summary wiki|Průvodce začátečníka}} (Pokud s Arch Linuxem začínáte)
 
{{Article summary wiki|Průvodce začátečníka}} (Pokud s Arch Linuxem začínáte)
 
{{Article summary end}}
 
{{Article summary end}}
  
==Úvod==
+
<h1>Úvod</h1>
 
 
===Co je Arch Linux?===
 
 
 
Arch Linux je linuxová distribuce, založená na myšlenkách linuxové distribuce CRUX. Arch je rychlý, odlehčený, flexibilní a jednoduchý. To nejsou moc přitažlivá hesla, ale jsou všechna pravdivá. Arch je optimalizován pro i686 procesory, díky čemuž lépe využívá nové procesory. Je  odlehčený ve srovnání
 
s Red Hatem apod. Jednoduchý návrh dělá Arch rozšiřitelným a upravitelným do podoby, jaká Vám vyhovuje.
 
 
 
Arch se opírá o jednoduchý binární balíčkovací systém, který umožňuje aktualizovat celý systém jedním příkazem. Používá svůj vlastní systém pro tvorbu balíčků ([[ABS - The Arch Build System (česky)|Arch Build System - ABS]]) umožňující jejich jednoduché vytváření. Všechno je děláno jednoduše a průhledně.
 
 
 
Arch Linux usiluje o udržování posledních stabilních verzí softwaru, který obsahuje. V současnosti jsou podporovány základní balíčky s rostoucí kolekcí extra balíčků vytvořených uživateli a vývojáři.
 
 
 
Cílem je být jednoduchá a odlehčená distribuce, proto bylo upuštěno od relativně nepotřebných částí linuxového systému. Jedná se především o dokumentaci v podobě /usr/doc a info stránek. Pokud je potřeba, mohou být tyto informace vyhledány na internetu. Dokumentaci hledejte v manuálových stránkách.
 
 
 
Arch Linux také usiluje o to, aby uživatelé mohli využívat nejnovější vlastnosti, které jsou dostupné pro linuxové uživatele, Arch Linux 0.8 (Voodoo) používá verzi 2.6 linuxového kernelu a udev. Obsahuje podporu pro ext3/ReiserFS/XFS/JFS, RAID/LVM a šifrované souborové systémy.
 
 
 
===Licence===
 
 
 
Arch Linux, pacman, dokumentace a skripty jsou chráněny autorským právem
 
&copy; 2002-2007 Judda Vineta a jsou licencovány pod [http://www.gnu.org/copyleft/gpl.html GNU Public License].
 
 
 
===Přispěvatelé a zpětná vazba (Feedback)===
 
 
 
Tento je dokument je silně založen na práci Judda Vineta <judd@archlinux.org>. Vedlejší korekce, modifikace a  rozšíření provedl Dennis Herbrich <dennis@archlinux.org> a Tobias Powalowski <tpowa@archlinux.org>. Nespočet lidí přispívá a bude přispívat k oficiální dokumentaci Arch Linuxu posíláním oprav a návrhů. Nicméně, pokud přispíváte, potom víte kdo jste. Bez Vaší pomoci by nebylo možné udržovat a vylepšovat dokumentaci. Děkujeme Vám!
 
 
 
==Předmluva k instalaci Arch Linuxu==
 
 
 
===Před instalací===
 
 
 
Arch Linux je optimalizovaný pro procesory i686, a proto nebude fungovat na nižší nebo nekompatibilní generaci x86 procesorů (i386,i486,i586). Pokud máte procesor Pentium II, AMD K6-2 nebo novější, nemusíte se obávat, a Arch Linux můžete nainstalovat. Oficiálně je také podporována 64-bitová architektura x86_64.
 
 
 
Existuje také komunitou řízený projekt, který poskytuje balíčky pro i586 a ppc. Pro více informací se podívejte sem.
 
 
 
Před instalací Arch Linuxu byste se měli rozhodnout, kterou instalační metodu použijete. Arch Linux k instalaci nabízí ISO a USB obrazy disku se zavaděčem GRUB
 
ISO obrazy fungují na většině počítačů s CD-ROM mechanikou a USB obrazy na systémech s možností bootování z USB disku. Pro ty z Vás, kteří mají problém s naběhnutím instalačního disku, jsou připraveny ISO obrazy se zavaděčem ISOLINUX. Existují dvě varianty každého instalačního obrazu, které se liší pouze ve způsobu získání balíčků.
 
* Tzv. "core" obrazy obsahují všechny balíčky z core repozitáře. Tyto obrazy se hodí lidem, kteří mají připojení k internetu, které je pomalejší nebo obtížně nastavitelné.
 
* Tzv. "ftp" obrazy neobsahují téměř žádné balíčky a jsou tedy použitelné pouze pro instalaci z FTP serveru. Pokud máte rychlejší připojení k internetu, představuje tato varianta nejrychlejší způsob, jak nainstalovat Arch Linux. Navíc budete mít ihned po instalaci plně aktuální systém.
 
 
 
Instalovat z FTP můžete s jakýmkoliv instalačním médiem. Všechny ISO obrazy mohou být použity i jako obnovovací CD.
 
 
 
Dalším krokem je vytvoření instalačního CD. Stáhněte tedy jedno z instalačních CD a vypalte jej ve vašem oblíbeném programu. Pokud instalujete ze staršího ISO obrazu, nemusíte mít žádné obavy, aktualizaci můžete provést ihned po instalaci základního systému.
 
 
 
Použití dialup připojení k přístupu na internet během instalačního procesu je JIŽ PODPOROVÁNO: ppp utilities, rp-pppoe a ISDN utility jsou zahrnuty na instalačním médiu.
 
 
 
===Požadavky na instalaci===
 
 
 
* znalost práce v Linuxu a vašeho systému, hlavně vašeho hardware
 
* instalační médium (instalační CD)
 
* i686 nebo x86-64 procesor (PPro, Pentium 2 nebo vyšší, Athlon/Duron atd. AMD K6, Transmeta Crusoe, CyrixIII a VIA-C3 nejsou podporovány.)
 
* 96 MB RAM
 
* nějaký volný čas
 
 
 
===Získání Arch Linuxu===
 
 
 
Arch Linux můžete stahovat z některého z níže uvedených zdrojů.
 
 
 
Severní Afrika
 
 
 
ftp://ftp.archlinux.org
 
ftp://ftp.nethat.com/pub/linux/archlinux
 
ftp://ftp-linux.cc.gatech.edu/pub/linux/distributions/archlinux
 
ftp://mirror.cs.vt.edu/pub/ArchLinux
 
ftp://ftp.ibiblio.org/pub/linux/distributions/archlinux
 
http://www2.cddc.vt.edu/linux/distributions/archlinux
 
 
 
Rakousko
 
 
 
ftp://gd.tuwien.ac.at/opsys/linux/archlinux
 
 
 
Belgie
 
 
 
ftp://ftp.belnet.be/packages/archlinux
 
 
 
Česká republika
 
 
 
ftp://ftp.sh.cvut.cz/MIRRORS/arch
 
 
 
Estonsko
 
 
 
ftp://ftp.estpak.ee/pub/archlinux
 
 
 
Francie
 
 
 
ftp://ftp.rez-gif.supelec.fr/pub/Linux/distrib/archlinux
 
ftp://mir1.archlinuxfr.org/archlinux
 
ftp://mir2.archlinuxfr.org/archlinux
 
ftp://distrib-coffee.ipsl.jussieu.fr/pub/linux/archlinux
 
http://mirrors.jakimowicz.com/archlinux
 
 
 
Německo
 
 
 
ftp://ftp.tu-chemnitz.de/pub/linux/sunsite.unc-mirror/distributions/archlinux
 
ftp://ftp.hosteurope.de/mirror/ftp.archlinux.org
 
 
 
Velká Británie
 
 
 
http://ftp.parrswood.manchester.sch.uk/Mirrors/ftp.archlinux.org
 
 
 
Řecko
 
 
 
ftp://ftp.ntua.gr/pub/linux/archlinux
 
 
 
Irsko
 
 
 
ftp://ftp.heanet.ie/mirrors/ftp.archlinux.org
 
 
 
Itálie
 
 
 
ftp://mi.mirror.garr.it/mirrors/archlinux
 
 
 
Holandsko
 
 
 
ftp://ftp.nluug.nl/pub/metalab/distributions/archlinux
 
ftp://ftp.surfnet.nl/pub/os/Linux/distr/archlinux
 
 
 
Norsko
 
 
 
ftp://mirror.djzradio.net/archlinux
 
 
 
Polsko
 
 
 
ftp://sunsite.icm.edu.pl/site/linux-sunsite/distributions/archlinux
 
ftp://mirror.icis.pcz.pl/archlinux
 
 
 
Portugalsko
 
 
 
ftp://gul.est.ips.pt/repos/archlinux
 
ftp://cesium.di.uminho.pt/pub/archlinux
 
http://darkstar.ist.utl.pt/archlinux
 
 
 
Rumunsko
 
 
 
ftp://ftp.iasi.roedu.net/mirrors/archlinux.org
 
 
 
Švédsko
 
 
 
ftp://ftp.ds.hj.se/pub/linux/distributions/archlinux
 
ftp://ftp.gigabit.nu
 
 
 
Švýcarsko
 
 
 
ftp://archlinux.puzzle.ch
 
 
 
Ukrajina
 
 
 
ftp://ftp.linux.kiev.ua/pub/Linux/ArchLinux
 
 
 
Austrálie
 
 
 
ftp://mirror.pacific.net.au/linux/archlinux
 
 
 
Asie
 
 
 
ftp://cle.linux.org.tw/pub/ArchLinux
 
http://mirror.vxmatrix.net/ArchLinux
 
http://dxmirror.vxmatrix.net/ArchLinux
 
http://cncmirror.vxmatrix.net/ArchLinux
 
 
 
==Příprava instalačního média==
 
 
 
===Stažení a vypálení CD===
 
 
 
    1. Stáhněte 0.8/iso/<vaše architektura>/arch-0.8.iso (přesná cesta záleží na vybraném mirroru)
 
    2. Stáhněte 0.8/iso/<vaše architektura>/arch-0.8.md5sum
 
    3. Ověřte integritu staženého .iso obrazu použitím md5sum:
 
 
 
md5sum --check arch-0.8.md5sum
 
 
 
arch-0.8.iso: OK
 
 
 
    4. Vypalte .iso obraz na prázdné CD-R
 
    5. Zapište si vaše síťová nastavení (hlavně pokud jste zvolili síťovou instalaci):
 
          + IP Adresa
 
          + Maska podsítě
 
          + Brána
 
          + Modul pro vaši síťovou kartu (např.: eepro100)
 
 
 
===Použití CD-ROM===
 
 
 
Spusťte váš počítač s instalačním CD Arch Linuxu v mechanice. Ujistěte se, že váš BIOS je nastavený na bootování z CD-ROM. Pokud nevíte jak toho docílit, přečtěte si manuál vaší základní desky. Když je CD nabootováno, uvidíte příkazový řádek. Ve většině případů stačí prostě stisknout ENTER a pokračovat bez jakýchkoliv parametrů.
 
 
 
==Instalace Arch Linuxu==
 
 
 
    1. Načtení mapy kláves
 
    2. Spuštění instalace
 
    3. Konfigurace sítě (pouze pro FTP instalaci)
 
    4. Příprava pevného disku
 
        1. Automatické
 
        2. Vytvoření oddílů
 
        3. Nastavení přípojných bodů
 
    5. Výběr balíčků
 
    6. Instalace balíčků
 
    7. Konfigurace systému
 
    8. Instalace jádra
 
    9. Instalace zavaděče
 
  10. Konec instalace
 
 
 
===Načtení mapy kláves===
 
 
 
Pokud potřebujete načíst mapu kláves (ne anglickou), můžete použít utilitu km. Jednoduše napište km v příkazové řádce a šipkou vyberte mapu kláves dle vaší potřeby, popřípadě font.
 
 
 
===Spuštění instalace===
 
 
 
Nyní můžete spustit /arch/setup. Po zobrazení úvodní zprávy budete dotázáni na typ instalace. Pokud máte rychlé připojení k internetu, můžete vybrat FTP instalaci. Tím budete instalovat nejaktuálnější balíčky oproti instalaci z CD, na kterém mouhou být již zastaralé. Pokud nemůžete použít CD můžete ho v tomto bodě instalace připojit (namountovat).
 
 
 
Po zvolení jedné ze dvou alternativ vás uvítá instalační nabídka. Je rozdělena na několik kroků a každý z nich musí být potvrzen tlačítkem DONE. K již provedeným krokům je možné se vracet. K navigaci se používají standardně klávesové šipky.
 
 
 
V jakémkoliv bodě instalace se můžete přepnout na 5. konzoli pomocí ALT+F5 pro zobrazení výstupu probíhající instalace. Kombinace kláves ALT+F1 vás opět vrátí zpět do instalační nabídky.
 
 
 
===Konfigurace sítě (pouze pro FTP instalaci)===
 
 
 
Nastavení sítě umožní instalovat a konfigurovat vaše síťové zařízení.
 
 
 
Je vám zobrazen seznam všech dostupných síťových zařízení. Pokud ještě žádné síťové zařízení není dostupné, můžete přepnout na další terminál použitím kláves ALT-F2 a načíst potřebný modul manuálně. Popřípadě se můžete řídit instrukcemi a stisknout OK a prozkoumat dostupné moduly v následující obrazovce. Pokud instalátor selže v hledání vhodného modulu, ujistěte se, že běh příkazu byl korektní jestliže používáte diskety. Pokud bootujete z CD-ROM tento postup není nutný. Pokud vaše síťová karta nebyla stále nalezena, ujistěte se, že je fyzicky správně zapojena a podporována linuxovým jádrem. Někdy je nezbytné použít proprietární ovladač od výrobce toho zařízení a načíst ho manuálně.
 
 
 
Když je načten správný modul a vaše síťová karta pracuje, můžete zvolit "Select the ethernet device". Jestliže používáte připojení přez DHCP server, zvolte YES. Pokud zvolíte NO, budete dotázáni na informace potřebné ke konfiguraci sítě. Funkčnost sítě můžete otestovat jednoduše příkazem ping.
 
 
 
===Příprava pevného disku===
 
 
 
Příprava pevného disku je rozdělena na dvě alternativní podnabídky.
 
 
 
====Automatická příprava disku====
 
 
 
První volba je Auto-Prepare, která automaticky rozdělí váš disk na /boot, swap, root oddíl a vytvoří na nich souborové systémy. Tyto oddíly budou automaticky připojeny na správné místo. Pro úplnost tato volba vytvoří:
 
 
 
    * 32 MB ext2 /boot oddíl
 
 
 
    * 256 MB swap oddíl
 
 
 
    * root a /home oddíly ze zbývajícího místa
 
 
 
Uvedené hodnoty se mohou trochu lišit v závislosti na geometrii disku. Tuto volbu zvolte, jestliže o svém disku a diskových oddílech toho moc nevíte, avšak buďte opatrní:
 
 
 
AUTOMATICKÁ PŘÍPRAVA SMAŽE VŠECHNY DATA NA VYBRANÉM DISKU!
 
Čtěte varování uvedené v instalátoru velice pečlivě a ujistěte se, že bude použit správný disk!
 
 
 
Způsob ověření vašeho výběru správného disku k rozdělení je spustit další terminál (ALT+F2, Enter) a napsat
 
 
 
 
 
    * cfdisk -P s <název zařízení>
 
 
 
 
 
takto si zobrazíte současnou tabulku oddílů vybraného disku.
 
 
 
Pokud není název disku zobrazen ("[nothing] will be COMPLETELY ERASED! ..."), a instalátor napíše po zvolení YES chybu "Device not valid", ujistěte se, že jste načetli všechny potřebné moduly, např. SCSI, RAID, atd. Stále můžete moduly jednoduše načíst přepnutím na jiný terminál.
 
 
 
Pokud dáváte přednost manuálnímu rozdělování, použijte následující 2 volby "Partition Hard Drives" a "Set Filesystem Mountpoints" k přípravě cílového disku podle vašich vlastních potřeb. Po provedení všech potřebných změn vyberte "Return to Main Menu".
 
 
 
Pokud jste použili volbu "Auto-prepare", můžete klidně přeskočit následující odstavce popisující ruční rozdělení disku až na kapitolu [[Výběr balíčků]]
 
 
 
====Ruční rozdělení disků====
 
 
 
Rozdělení pevných disků bude automaticky přeskočeno pokud jste použili Auto-Prepare.
 
 
 
Jinak můžete vybrat disk(y) k rozdělení. Tím dojde k přepnutí do programu cfdisk, ve kterém můžete provést potřebnou modifikaci. Pro pokračování instalace potřebujete přinejmenším oddíl root.
 
 
 
Nastavení přípojných bodů (Set Filesystem Mountpoints)
 
 
 
První otázka je, jaký oddíl použít jako swap (odkládací oddíl). Vyberte odpovídající oddíl ze seznamu a potvrďte. Pokud nechcete používat swapovací oddíl, zvolte NONE. Použití swapovacího oddílu není instalátorem podporováno. Raději zvolte NONE a dokončete asociaci přípojných bodů a aktivaci swapu příkazem swapon.
 
 
 
Po nastavení swap oddílu budete dotázáni na specifikaci root oddílu. Tento krok je nutné provést!
 
 
 
Celý proces se dokola opakuje, dokud nezvolíte z nabídky DONE, nejlépe poté, až budete mít všechny oddíly asociované s jejich přípojnými body.
 
 
 
Pokaždé když zvolíte oddíl pro připojení, budete dotázáni, jestli chcete vytvořit systém souborů. Vyberete-li YES, instalátor se vás zeptá na určení jeho typu (obecně se pro oddíly doporučuje použít Ext3), tím bude jednotka přeformátována do vybraného systému souborů. Samozřejmě tím přijdete o uložená data. Pokud zvolíte NO, existující data budou na oddílu zachována.
 
 
 
Jestliže chcete ochránit na oddílu stávající data, silně doporučujeme si je nejprve zálohovat. Pak neříkejte, že jste nebyli varováni.
 
 
 
Budete dotázáni, zda vytvořit systém souborů na swapovacím oddílu. Vždycky odpovězte YES.
 
 
 
Pokud chcete připojit nějaké další oddíly (pro příklad samostatný /boot nebo /home), neměl by v tom být žádný problém. Prostě jen:
 
* vyberte oddíl pro připojení
 
* vyberte systém souborů
 
* zadejte specifický bod připojení
 
Opakujte tyto kroky, dokud nebudete spokojeni a zvolte DONE pro vytvoření.
 
 
 
===Výběr balíčků===
 
 
 
Položka "Select Packages" vám umožní vybrat balíčky, které chcete nainstalovat z CD nebo FTP zrcadla.
 
 
 
Pokud jste zvolili instalaci z CD-ROM, musíte sdělit instalátoru, ve které jednotce má hledat instalační CD. Vyberte volbu, která vám vyhovuje. Za normálních okolností budete chtít vybrat CD. Stačí tedy jen vybrat zařízení ze seznamu detekovaných.
 
 
 
Pokud vaše jednotka CD-ROM není v seznamu zobrazena, ujistěte se, že jste načetli všechny potřebné moduly jako SCSI nebo USB. Pokud tomu tak není, přepněte se do dalšího terminálu a moduly zaveďte.
 
 
 
Pokud jste zvolili FTP instalaci, budete dotázáni na to, jaké FTP zrcadlo se má zvolit. Jednoduchým výběrem ze seznamu si vyberte to, které vám vyhovuje nebo zvolte volbu "Custom" a zadejte adresu svého vlastního (kompletní doménové jméno nebo IP adresu).
 
 
 
Ať zvolíte jakýkoliv zdroj, dojde k načtení balíčků a zobrazí se vám obrazovka, ve které jsou balíčky rozděleny do jednotlivých kategorií.
 
 
 
Pokud se vám během načítání databáze balíčků zobrazí chybové hlášení, zkuste zvolit jiné FTP zrcadlo. Ujistěte se ještě, že vaše síťové připojení funguje správně.
 
 
 
Nyní je třeba se rozhodnout, jaké kategorie balíčků zvolit. Pokud chcete nainstalovat pouze minimální systém, ve kterém budou jen základní nástroje, vyberte pouze BASE. Můžete si balíčky v této kategorii prohlédnout a udělat ještě změny dle vašich potřeb. Otázka "Select all packages by default?" se vás ptá, zda vybrat všechny balíčky obsažené v kategorii nebo ne. Pokud zvolíte NO, můžete provést výše uvedené úpravy a vybrat jen to, co budete potřebovat.
 
 
 
Obecně je doporučeno vybrat jen základní (BASE) balíčky a nic jiného. Nedělejte si starosti, veškerý další software si snadno doinstalujete po dokončení instalace.
 
 
 
Jediný důvod pro vybírání balíčků z dalších kategorií je, že se jedná o software nezbytný pro fungování vašeho připojení k internetu, např.:
 
 
 
 
 
dhcpcd (base)
 
 
 
Přidejte tehdy, když váš počítač je DHCP klient.
 
 
 
 
 
isdn4k-utils (network)
 
 
 
Přidejte tehdy, když používáte ISDN.
 
 
 
 
 
ppp (base)
 
 
 
Přidejte tehdy, když používáte analogový modem.
 
 
 
 
 
wvdial (network)
 
 
 
Přidejte tehdy, když chcete snadno nastavit analogový modem.
 
 
 
 
 
rp-pppoe (base)
 
 
 
Přidejte tehdy, když používáte DSL pro pseudo-dialup.
 
 
 
 
 
Stažené "base" CD neobsahuje nic jiného než základní systém (BASE kategorii). Pokud chcete mít přístup k více balíčkům, je možné stáhnout plné CD. Na něm již naleznete potřebné balíčky pro zprovoznění např. ISDN.
 
 
 
Nyní po úspěšném výběru balíčků je třeba pokračovat dalším krokem a tím je instalace balíčků.
 
 
 
===Instalace balíčků===
 
 
 
Volba "Install Packages" provede instalaci balíčků vybraných v předchozím kroce. Nebuďte překvapeni, pokud se instaluje mnoho balíčků. Všechno závisí na množství, kolik jste jich vybrali, a instalátor se explicitně neptá na povolení pro instalaci dalších na vyřešení závislostí. Prostě je automaticky nainstaluje.
 
 
 
Instalátor také neověřuje množství volného místa na disku! Pokud ho nemáte dostatek, instalace skončí s chybovým hlášením. Jestliže nemáte jistotu, můžete si volné místo ověřit ručně příkazem df -h.
 
 
 
Chybové hlášky a ladící výstup si můžete zobrazit v 5. terminálu (ALT+F5). Když jsou balíčky nainstalovány, pokračujte dalším krokem a tím je konfigurace systému.
 
 
 
===Konfigurace systému===
 
 
 
Konfigurace systému vám umožní editovat nastavení důležitých věcí vašeho nového systému. Nejprve budete dotázáni, zda chcete spustit hwdetect, což je skript, který provede detekci vašeho hardwaru a automaticky nakonfiguruje některé základní věci. Obecně je doporučeno zvolit YES. Odpovězte na následující otázky, zda používáte RAID, LVM a šifrované jednotky.
 
 
 
Po dokončení této automatické předkonfigurační procedury budete dotázáni, zda chcete na následnou editaci používat editor Nano (jednoduchý) nebo Vim (složitější). Pokud si nejste jisti, jednoduše zvolte Nano.
 
 
 
Nyní můžete upravit jednotlivé soubory nebo tento krok přeskočit a nechat si ho na později. Editace a podrobnější popis těchto konfiguračních souborů je dobře popsán v kategorii [[Konfigurační soubory]]
 
 
 
===Instalace jádra===
 
 
 
Instalace jádra se vás zeptá, jakou verzi chcete na váš pevný disk nainstalovat.
 
 
 
2.6
 
 
 
Instaluje verzi 2.6 s podporou SCSI/SATA/IDE. Co přesně bude podporováno jádrem záleží na tom, jak jste nakonfigurovali váš ramdisk, ale obecně se dá říci, že podporuje prakticky všechny SCSI, SATA, a IDE systémy. Podívejte se na nový initramfs pro více informací.
 
 
 
Toto CD-ROM obsahuje verzi jádra 2.6.20.1. Pokud provádíte instalaci z FTP, je velice pravděpodobné, že budete instalovat novější verzi než tu, která je zde uvedena. Způsob je však stejný.
 
 
 
===Instalace zavaděče===
 
 
 
Volba "Install Bootloader" nainstaluje na váš pevný disk zavaděč systému. Jedná se buď o GRUB (doporučeno) nebo LILO. Co vyberete záleží jen na vás.
 
 
 
Pokud si zvolíte instalovat LILO, zavaděč bude automaticky nainstalován podle vašeho nastavení v konfiguračním souboru, kdežto GRUB požaduje výběr oddílu, kam má být zavaděč nainstalován. Zde byste si měli rozmyslet, jak nastavíte volbu LILA boot, která je obvykle údaj pojmenovaný [...]/disc, což ukazuje na master boot record příslušného pevného disku. Jestliže bylo něco špatně lze zkontrolovat u detailnějších chybových hlášek, které se obvykle nachází na VT5 (virtuální terminál 5).
 
 
 
Pokud si plánujete nastavit multiboot systém a chcete umístit do master boot record některý jiný zavaděč, bylo by nejlepší nastavit tuto volbu (boot) na váš root nebo /boot oddíl.
 
 
 
Instalace zavaděče do MBR neúprosně přepíše kterýkoli existující zavaděč! Ujistěte se, že rozumíte tomuto důsledku, pokud spouštíte multiboot systém, nebo chcete zachovat nainstalovaný zavaděč z jiného OS!
 
 
 
===Konec instalace===
 
 
 
Po zvolení Exit Install vyjměte CD z mechaniky, v příkazové řádce napište reboot a držte si palce!
 
 
 
Když váš systém nabootuje, můžete se přihlásit jako root bez hesla, proto vašimi prvními kroky po přihlášení jsou nastavit heslo pro uživatele root pomocí příkazu passwd, přidat uživatele jak je nastíněno v sekci správa uživatelů a nastavit vaše internetové připojení.
 
 
 
Gratulujeme! Nyní se můžete ponořit do útrob konfigurace důležitých částí vašeho systému.
 
 
 
==Konfigurace systému==
 
 
 
Toto jsou hlavní konfigurační soubory pro Arch Linux. Jelikož zde není žádná GUI aplikace, která by vám s nimi pomohla, budete muset tyto soubory upravovat ručně, pomocí textového editoru. Vypsány jsou zde pouze nejzákladnější konfigurační soubory. Pokud potřebujete nakonfigurovat nějakou specifickou službu, přečtěte si prosím příslušné manuálové stránky nebo online dokumentaci.
 
 
 
Arch Linux nepoužívá k administraci vašeho systému žádnou abstraktní vrstvu. Následkem toho byste se měli obvykle držet instrukcí uveřejněných autorem softwaru, nebo čehokoli co najdete ve vašich oblíbených vyhledávačích. Vše bude probíhat bez zásahu systému, protože váš systém se o to prostě nestará.
 
 
 
===Konfigurační soubory===
 
 
 
Před pokusem nabootovat váš nově nainstalovaný systém byste měli přinejmenším zběžně projít tyto soubory a ujistit se, že nejsou až tak vzdálené od skutečnosti.
 
 
 
Seznam konfiguračních souborů:
 
 
 
 
 
1. /etc/rc.conf
 
 
 
2. /boot/grub/menu.lst
 
 
 
3. /etc/lilo.conf
 
 
 
4. /etc/hosts
 
 
 
5. /etc/fstab
 
 
 
6. /etc/modprobe.conf
 
 
 
7. /etc/modules.conf
 
 
 
8. /etc/resolv.conf
 
 
 
9. /etc/conf.d/*
 
 
 
10. /etc/profile
 
 
 
 
 
=====/etc/rc.conf=====
 
 
 
Toto je hlavní konfigurační soubor pro Arch Linux. Umožňuje vám nastavit vaši klávesnici, časovou zónu, jméno počítače (hostname), síť, spouštěné démony a moduly zaváděné při bootu, profily, a další. Měli byste si pročíst všechna tato nastavení a přesvědčit se, že jim rozumíte:
 
 
 
HARDWARECLOCK
 
 
 
Buď UTC, pokud jsou vaše hodiny v BIOSu nastavené na čas UTC nebo GMT, nebo localtime, jestliže jsou vaše hodiny BIOSu nastavené na váš lokální čas. Pokud máte nainstalovaný OS, který neudržuje UTC časy BIOSu správně (jako Windows), zvolte localtime. Jinak preferujte UTC, který bezproblémově mění letní čas a má ještě několik dalších pozitivních aspektů.
 
 
 
TIMEZONE
 
 
 
Upřesněte vaši časovou zónu. Možné časové zóny jsou relativní cestou k souborům zoneinfo (informační soubory zón) začínající v adresáři /usr/share/zoneinfo. Například, německá časová zóna by měla být Europe/Berlin, což odpovídá souboru /usr/share/zoneinfo/Europe/Berlin. Pokud neznáte přesné jméno vaší časové zóny, pohrajte si s tím později.
 
 
 
KEYMAP
 
 
 
Definuje keymapu (rozložení kláves), která bude zavedena při bootu pomocí programu loadkeys. Platné keymapy se nachází v /usr/share/kbd/keymaps. Poznamenávám, že toto nastavení je platné pouze pro vaše TTY, ne pro žádný grafický okenní manažer nebo Xka.
 
 
 
CONSOLEFONT
 
 
 
Definuje písmo v konzoli, které bude nastaveno při bootu pomocí programu setfont. Platné fonty (písma) se nachází v /usr/share/kbd/consolefonts.
 
 
 
USECOLOR
 
 
 
Povolí (nebo zakáže) barevné stavové zprávy při bootování.
 
 
 
USELVM
 
 
 
Nastavte "YES" pro spouštění vgchange při systémové inicializaci (sysinit). Takto se aktivují jakékoliv skupiny LVM. Pokud nevíte co to znamená, nevšímejte si toho.
 
 
 
HOSTNAME
 
 
 
Tímto se nastaví jméno počítače (hostname) bez doménové části. Toto je naprosto vaše volba, pokud používáte písmena, číslice a pár obvyklých speciálních znaků jako je čárka. Nebuďte příliš kreativní.
 
 
 
MODULES
 
 
 
V této části můžete sepsat jména modulů, která chcete zavést při bootu bez potřeby je svázat s hardwarovým zařízení jako v modprobe.conf (nebo modules.conf, pokud je použito jádro řady 2.4.x). Jednoduše zde přidejte název modulu a jakékoliv volby (pokud jsou potřeba) umístěte do modprobe.conf. Modul s vykřičníkem ('!') v předponě nebude při bootu zaveden.
 
 
 
INTERFACES
 
 
 
Zde definujete nastavení pro vaše síťové rozhraní. Implicitní řádky a přiložené komentáře vysvětlují nastavení celkem dobře. Jestliže nepoužíváte ke konfiguraci zařízení DHCP, mějte na paměti, že hodnota proměnné (jejíž název musí být ekvivalentní názvu zařízení, které se předpokládá nakonfigurovat) odpovídá řádku, který by byl připojen k příkazu ifconfig, pokud byste chtěli nakonfigurovat zařízení manuálně v shellu.
 
 
 
ROUTES
 
 
 
Své vlastní statické síťové trasy můžete definovat libovolnými jmény zde. Pro představu se podívejte na příklad implicitní brány (gateway). Nastavená část je zpracovávána obyčejným způsobem stejně jako byste ji předali příkazu route add. Proto, pokud nevíte jak má vypadat zápis, je doporučeno si přečíst man route.
 
 
 
DAEMONS
 
 
 
Tato část obsahuje názvy skriptů obsažených v /etc/rc.d/, které se mají spustit při bootování. Pokud má název skriptu předponu s vykřičníkem (!), tak není spouštěn. Obvykle není potřeba měnit implicitní nastavení, abyste spustili systém, ale upravujte toto pole, jakmile si například nainstalujete systémové služby jako sshd.
 
 
 
=====/boot/grub/menu.lst=====
 
 
 
GRUB je implicitní zavaděč pro Arch Linux. Pokud ho chcete použít, měli byste zkontrolovat a upravit tento soubor pro vaše bootovací nastavení, jinak si přečtěte o konfiguraci zavaděče LILO.
 
 
 
Konfigurace GRUBu je celkem jednoduchá, největší překážka je, že používá jiné jmenné schéma zařízení, odlišné od DevFS a /dev; vaše pevné disky jsou označovány jako (hd0), (hd1), atd., postupně číslovány v pořadí výskytu na IDE/SCSI sběrnici, přesně jako podadresáře disc0, disc1, atd. v DevFS. Oddíly disku jsou označovány (hd0,0), (hd0,1) a tak dále, kde 0 značí první oddíl. Pár převodních příkladů pro lepší pochopení se nachází v originálním souboru menu.lst.
 
 
 
Jakmile chápete koncept pojmenovávání zařízení, vše co potřebujete udělat, je vybrat vhodný titulek pro vaší bootovací sekci(e), doplnit správný oddíl zařízení jako parametr u volby root, který bude při startu připojen jako / a vytvořit řádek kernel, který zahrnuje oddíl a cestu, kde se nachází jádro, včetně jakýchkoli bootovacích parametrů. Měli byste být spokojeni s implicitními hodnotami, pouze zkontrolujte zda souhlasí nastavení oddílu na řádcích root a kernel.
 
 
 
<u>Poznámka překladatele</u>: Následující příklad ukazuje konfiguraci s odděleným oddílem boot (předchozí odstavec mi to napoprvé moc nevysvětlil). U volby root je nastaven oddíl boot (/dev/hda5) a na řádku kernel je vyplněna cesta k jádru přímo na tomto oddílu. Parametr root na řádku kernel udává cestu k opravdovému rootu, který bude připojen při bootování. Přípojný bod /boot se však připojí až teprve při bootování, když se připojují ostatní oddíly z /etc/fstab.
 
 
 
# (0) Arch Linux
 
title  Arch Linux  [/boot/vmlinuz26]
 
root  (hd0,4)
 
kernel /vmlinuz26 devfs=nomount root=/dev/hda6 ro
 
initrd /initrd26.img
 
 
 
Pro vytvoření bootovací možnosti, která zavádí bootsektor jiného OS, může pomoci tento příklad. S tímto postupem budete pravděpodobně úspěšní při startování jakéhokoliv operačního systému společnosti Microsoft. Jednoduše přidejte tento blok do souboru za ostatní sekce a upravte oddíly zařízení tak, aby ukazovali na oddíly obsahující bootsektory OS, do kterého chcete bootovat.
 
 
 
# (1) Další OS
 
title Můj další OS
 
rootnoverify (hd0,1)
 
makeactive
 
chainloader +1
 
 
 
Pro pokročilejší konfiguraci dalších OS, prosím prozkoumejte online GRUB manual.
 
 
 
=====/etc/lilo.conf=====
 
 
 
Toto je konfigurační soubor pro zavaděč LILO. Pokud chcete k zavedení systému používat LILO, tak se ujistěte, že jste tento soubor nastavili správně. Pro podrobnější informace viz dokumentace k LILU.
 
 
 
Věci, které byste měli zkontrolovat, jsou řádky root= v sekcích obrazů (image) a řádek boot= v začátku souboru. Řádek root určuje zařízení, které by mělo být při bootu připojené jako kořenový souborový systém. Pokud nevíte co by zde mělo být, změňte na jiný terminál a napište mount, kde uvidíte seznam aktuálně připojených jednotek a hledejte řádek, který zobrazuje název zařízení připojený na /mnt typu [...]. Cesta zařízení na začátku tohoto řádku by měla být zadána na řádcích root vašeho souboru lilo.conf. Pokud je to tedy nutné, tak je změňte.
 
 
 
Řádek boot by měl být ve většině případech implicitně v pořádku. Pokud nechcete podivně nastavit boot manažer s úmyslem zavádět více OS, zařízení uvedené zde by mělo mít stejné označení disku jako mají vaše řádky root, ale nekončit part1 nebo něčím podobným, ale pouze disc. Takto uvedený disk jako celek, ne jen jeden z jeho oddílů, nařizuje LILU zapisovat do Master Boot Record, který je obvykle jaký chcete. Pokud ne, můžete opravit přepsaný boot sektor jiného OS později.
 
K předejití některých vážných neštěstí, byste se měli přesvědčit, že víte jak obnovit bootsektor vašich ostatních OS, například s Windowsovými nástroji FIXBOOT/FIXMBR.
 
 
 
Z bezpečnějšího hlediska byste měli zachovat volbu lba32 hned pod řádkem prompt. Toto pomůže předejít některým problémům vycházejícím z geometrie disku.
 
 
 
V některých případech, v závislosti na vašem BIOSu, LILO nespouští bootování a vypisuje donekonečna chybové kódy. Ve většině případech jste buď odstranili volbu lba32, nebo máte speciální hardwarové nastavení, čímž je myšleno, že možná je vaše CD-ROM mechanika zapojena jako primary master a pevný disk jako secondary slave. Toto může velice dobře dráždit váš BIOS a zabránit bootování. Preventivně to můžete zkusit a zapojit disk na vaší sběrnici IDE jako primary master. Jestliže máte smíšený systém s IDE i SCSI a problém přetrvává, budete pravděpodobně muset trochu experimentovat s volbami LILA disk a BIOSu a zajistit pracující mapování. Diskové jednotky ve vašem systému jsou číslovány postupně dle vašeho BIOSu, počínaje 0x80. Když máte štěstí, váš SCSI řadič vám řekne, který disk má které BIOS ID, ale obvykle to tak nebývá. Jak jsou disky skutečně očíslovány závisí na vašem BIOSu, takže v nejhorším případě můžete pouze odhadovat, dokud to nebude pracovat. Typický řádek s diskem by mohl vypadat jako tento:
 
 
 
boot=/dev/discs0/disc0/disc
 
disk=/dev/discs0/disc0/disc bios=0x80
 
 
 
Volba disk mapuje BIOS ID na diskové zařízení známé pro Linux. Nutno podotknout, že toto je stále bez garance, takže někomu to může fungovat, ačkoli jiným ne. Tudíž nezoufejte, pokud všechny vaše pokusy ztroskotají, ale raději zkuste přeuspořádat váš hardware způsobem, který není zase až tak zastaralý. V této oblasti toho může být příliš mnoho, co může selhat a pro vysvětlení zde, je potřeba speciální obsluhy. Ve většině případů bude beztak postačovat volba lba32. Staré pevné disky budou obvykle potřebovat o trošku více zvláštní péče, pokud budou dělat co bylo řečeno.
 
Při čtení této sekce nebuďte nervózní. Já (Dennis) jsem se třeba zarazil u tohoto problému pouze když jsem experimentoval s dosti starým systémem a tak mě napadlo, že by byl dobrý nápad se zde o tomto trháku a práce kolem zmínit. Vy pravděpodobně nebudete cítit potřebu něco takového zkusit a pokud ano, použijete GRUB. ;)
 
 
 
Jak obnovit LILO boot sektor pouze se záchranným diskem je vysvětleno později v tomto dokumentu.
 
 
 
=====/etc/hosts=====
 
 
 
Toto je soubor, kde udržujete hostname/IP páry ostatních počítačů ve vaší síti. Pokud není hostname součástí DNS, můžete to přidat zde. Obvykle zde není potřeba nic měnit, ale mohli byste chtít do tohoto souboru přidat hostname a hostname+doména stroje, rozdělující IP vašeho síťového rozhraní. Pokud nevíte co děláte, nechte tento soubor být, dokud si nepřečtete man hosts.
 
 
 
=====/etc/fstab=====
 
 
 
Vaše nastavení souborových systémů a přípojných bodů jsou nastavovány zde. Instalační program by měl pro vás vytvořit nezbytné položky, ale i tak byste měli překontrolovat, zda jsou správné.
 
 
 
=====/etc/modprobe.conf=====
 
 
 
Tento soubor je používán pouze s jádry řady 2.6.x.
 
 
 
Říká jádru, které moduly je potřeba zavést pro systémová zařízení. Například, když má jádro zavést síťový modul Realtek 8139 pokud se startuje síť (např. při pokusu nastavit eth0), použijte tento řádek:
 
 
 
alias eth0 8139too
 
 
 
Syntaxe tohoto souboru je téměř identická starému schématu modules.conf, ledaže používáte některé více exotické volby jako post-install. Pak byste měli investovat trošku času do čtení man modprobe.conf.
 
 
 
=====/etc/modules.conf=====
 
 
 
Tento soubor je používán pouze s jádry řady 2.4.x.
 
 
 
Říká jádru, které moduly je potřeba zavést pro systémová zařízení. Například, když má jádro zavést síťový modul Realtek 8139 pokud se startuje síť (např. při pokusu nastavit eth0), použijte tento řádek:
 
 
 
alias eth0 8139too
 
 
 
=====/etc/resolv.conf=====
 
 
 
Použijte tento soubor pro nastavení vašeho nameserveru(ů), který budete používat. Základním způsobem by to mělo vypadat takto:
 
 
 
search domain.tld
 
nameserver 192.168.0.1
 
nameserver 192.168.0.2
 
 
 
Nahraďte domain.tld a IP adresy vaším nastavením. Volaná doména za search určuje implicitní doménu, která je automaticky přidána k neúplným hostname. Tímto nastavením se příkaz ping myhost ve skutečnosti změní na příkaz ping myhost.domain.tld s hodnotami uvedenými výše. Tato nastavení obvykle nejsou zase až tak důležité a většina lidí pro teď možná ponechá jejich nastavení být. Pokud používáte DHCP, bude tento soubor automaticky naplněn správnými hodnotami když nastartuje síť, což pro vás znamená, že můžete tento soubor naprosto ignorovat.
 
 
 
=====/etc/conf.d/*=====
 
 
 
Během nastavování jsou tyto soubory naprosto nedůležité. Toto považujte pouze za zmínku pro ty, co to zajímá.
 
 
 
Některé skripty démonů budou mít odpovídající konfigurační soubor v tomto adresáři, jenž obsahuje některé víceméně užitečné implicitní hodnoty. Pokud je démon spuštěn, bude první zdroj nastavení jeho konfiguračním souboru v tomto adresáři a poté soubor /etc/rc.conf. To znamená, že můžete jednoduše soustředit všechny vaše konfigurační volby démona jednoduchým nastavením potřebných hodnot v rc.conf, nebo pokud vám toto nevyhovuje, rozdělit konfiguraci do více souborů. Není život nádherný, když je všechno jen jednoduché skriptování?
 
 
 
=====/etc/profile=====
 
 
 
Tento skript k inicializaci systému je spuštěn při každém uživatelském přihlášení. Pod Arch Linuxem je udržován velice jednoduše (jako většina věcí). Můžete si ho pro vaše potřeby upravit jak se hodí.
 
 
 
Když chcete změnit nastavení jazyka (implicitní je angličtina), stačí, když upravíte řádek v /etc/profile
 
  
export LANG=mé_locale
+
<h2>Co je Arch Linux?</h2>
  
K získání seznamu možných nastavení locale v systému se zaměřte na výstup příkazu <code>locale -a</code>. Vyberte jedno, které vám vyhovuje nejvíce, a nastavte jím hodnotu proměnné LANG. Více na stránce [[Nastavení locales]].
+
<p>Arch Linux je nezávisla vyvíjená linuxová distribuce optimalizovaná pro i686 a x86_64, která původně zakládala na myšlenkách z distribuce CRUX. <br />
 +
Vývoj je zaostřen na rovnováhu jednoduchosti, elegantnosti, korektnosti kódu a nejnovějšího softwaru. <br />
 +
Jeho odlehčenost a jednoduchý návrh ho dělá snadno rozšiřitelným a tvarovatelným pro jakýkoliv druh systému, jenž budujete.</p>
  
Popravdě řečeno: jazyková nastavení by se měla provádět v souboru [[rc.conf]], v případě jednotlivých uživatelů pak v jejich souborech .bashrc.
+
<h2>Licence</h2>
  
===Bootovací skripty===
+
<p>Arch Linux a jeho skripty jsou pod copyrightem</p>
  
Arch Linux používá zcela jednoduché bootovací sekvence dosti podobné těm z *BSD. První spouštěný bootovací skript je /etc/rc.sysinit. Když skončí, bude zavolán (při normálním bootování) /etc/rc.multi. Poslední spouštěný skript bude /etc/rc.local. Pokud se startuje do runlevelu 1 (jednouživateský mód), je spuštěn místo /etc/rc.multi skript /etc/rc.single. Nehledejte ustavičnou kolekci symbolický odkazů v adresáři /etc/rc?.d/, které slouží jako bootovací sekvence pro každý runlevel. Ve skutečnosti kvůli tomuto přístupu má Arch opravdu pouze tři runlevely, pokud do tohoto případu počítáte i startování X v runlevelu 5. Bootovací skripty používají proměnné a definice nalezené v souboru /etc/rc.conf a také nastavení obecných funkcí definovaných ve skriptu /etc/rc.d/functions. Pokud si plánujete napsat svého vlastního démona, měli byste vzít v úvahu prozkoumání tohoto souboru i již existujících démonů.
+
<p>2002-2007 Judd Vinet</p>
 +
<p>2007-2010 Aaron Griffin</p>
  
===Přehled bootovacích skriptů===
+
<p>a jsou licencovány pod licencí GNU GPL.</p>
  
    1. /etc/rc.sysinit
+
<h1>Před instalací</h1>
    2. /etc/rc.single
 
    3. /etc/rc.multi
 
    4. /etc/rc.local
 
    5. /etc/rc.shutdown
 
    6. /etc/rc.local.shutdown
 
    7. /etc/rc.d/*
 
  
=====/etc/rc.sysinit=====
+
<h2>Architektury</h2>
  
Hlavní systémový bootovací skript. Provádí při bootu zásadní věci jako připojování souborových systémů, spouštění devfsd, aktivaci swap, zavádění modulů, nastavení lokalizačních parametrů, atd. Pravděpodobně nebude nikdy potřeba tento soubor upravovat!
+
<p>Arch Linux je optimalizován pro procesory i686 a x86_64 a proto nepoběží na jakékoliv
 +
nižší nebo nekompatibilní generaci procesorů x86 (i386, i486 nebo i586).
 +
Je vyžadováno alespoň Pentium Pro, Pentium II nebo AMD Athlon (K7).
 +
(Technicky jsou procesory bez instrukce cmov, jakými jsou AMD K6 a Via C3, také i686,
 +
ale my používáme gcc a gcc zase používá instrukce cmov.)
 +
Před instalací Arch Linuxu byste se měli rozhodnout, jakou instalační metodu chcete použít.</p>
  
=====/etc/rc.single=====
+
<h2>Dostupné obrazy</h2>
  
Jednouživatelský režim. Není použit při normálním bootu. Pokud je systém nastartován v jednouživatelském režimu, například s parametrem jádra 1 před bootováním nebo při normálních víceuživatelských operacích s příkazem init 1, tento skript zajišťuje, že nebude spuštěn žádný démon s výjimkou naprostého minima; syslogd, klogd a devfsd. Jednouživatelský režim je užitečný, pokud potřebujete provést nějaké změny v systému a být si jisti, že žádný vzdálený uživatel nemůže udělat cokoli, co by mohlo způsobit poškození nebo ztrátu dat.
+
<p>Arch Linux poskytuje ISO soubory, které mohou být zapsány na CD nebo na pevné či Flash disky.</p>
  
Pro desktopové uživatele je tento prostý režim obvykle neužitečný. Pravděpodobně nebudete nikdy potřebovat tento soubor upravit.
+
<p>Je použit bootloader Isolinux. Každé instalační médium má dvě varianty, jež se liší
 +
pouze v poskytovaných balíčcích.</p>
  
=====/etc/rc.multi=====
+
<ul>
 +
<li><p>Obrazy "core" obsahují snímek hlavních balíčků distribuce.<br />
 +
Tyto obrazy jsou nejvhodnější pro lidi, kteří mají internetové připojení,
 +
které je pomalé nebo se špatně nastavuje.</p></li>
 +
<li><p>Obrazy "net" neobsahují vůbec žádné balíčky. Postahují si je ze sítě.<br />
 +
Tyto obrazy jsou upřednostňovány, protože u nich v závěru skončíte se zcela aktuálním systémem,
 +
a jsou nejvhodnější pro lidi s rychlým připojením k Internetu.</p></li>
 +
</ul>
  
Víceuživatelský startovací skript. Startuje všechny démony, které jste nakonfigurovali v seznamu DAEMONS (nastavte v /etc/rc.conf) po kterých zavolá /etc/rc.local. Neměli byste cítit potřebu upravovat tento soubor.
+
<p>Instalátoru můžete nařídit, aby si obstaral balíčky z Internetu (nebo
 +
jakékoliv jiné sítě) u jakéhokoliv z těchto obrazů. Všechny obrazy mohou též
 +
být použity jako plně funkční prostředí pro obnovu systému. <br />
 +
Tyto obrazy fungují stejně jako jakákoliv jiná běžná instalace Arch Linuxu.<br />
 +
Defakto jsou úplně totožné, pouze jsou nainstalovány na obraz CD nebo Flash disku
 +
namísto na pevný disk.<br />
 +
Obsahují celou "základní" sadu balíčků, jakož i rozličné síťové nástroje a ovladače,
 +
a je v nich nainstalován balíček aif.<br />
 +
Pokud budete při jejich používání potřebovat ještě něco dalšího, stačí rozběhat
 +
připojení k Internetu a nainstalovat to pacmanem.<br />
 +
Krátký přehled příkazů pro pacmana je dostupný na konci tohoto dokumentu.</p>
  
=====/etc/rc.local=====
+
<p>Všechny obrazy jsou dostupné ve variantě pro i686, x86_64 nebo obojí. Poslední zmíněná obsahuje obě dvě architektury a nechá vás si při bootu vybrat.</p>
  
Lokální víceuživatelský startovací skript. Je vhodným místem pro umístění posledních příkazů, které chcete, aby systém spustil u konce bootovacího procesu. Toto je nakonec jediný skript, který byste měli upravit, pokud je to potřeba a máte naprostou svobodu v tom, co do něj přidat.
+
<h2>Instalační nástroj AIF</h2>
  
Většina společných konfiguračních úloh systému, jako zavádění modulů, změna písma v konzoli, nebo nastavení zařízení, mají obvykle patřičně vyhrazené místo. K zabránění nepořádku byste se měli ujistit, že vše, co máte v úmyslu přidat do vašeho rc.local, by nemělo spíše patřit do /etc/profile.d/ nebo na jiné již existující místo.
+
<p>Arch Linux pro provádění instalace používá AIF (Arch Linux Installation Framework).<br />
 +
Tento nástroj &mdash; napsaný v bashi &mdash; sestává z několika knihoven
 +
pro provádění různých funkcí (instalace balíčků, nastavení disků atd.) a několika takzvaných
 +
procedur, které využívají tyto knihovny pro snadnou instalaci nebo související menší úkoly
 +
("částečné procedury"). Běžně jsou přítomné tyto procedury:</p>
  
=====/etc/rc.shutdown=====
+
<ul>
 +
<li>'''interactive:''' Interaktivní instalační procedura, která se vás zeptá
 +
          na některé věci, provede vás instalací a pomůže vám
 +
          zkonfigurovat systém pomocí automatických změn
 +
          nastavení v závislosti na tom, co jste předtím uvedli
 +
          (např. v nastavení sítě)<br />
 +
          Instalovaný systém bude mít zpočátku nainstalovanou pouze přizpůsobitelnou
 +
          sadu "základních" balíčků s jakýmikoliv utilitami
 +
          a ovladači, které potřebujete pro to, abyste mohli být online.<br />
 +
          Jakmile úspěšně nabootujete nainstalovaný systém, spustíte úplný
 +
          upgrade systému a nainstalujete jakékoliv jiné balíčky chcete.
 +
          (zastoupeno jako <code>/arch/setup</code>)</li>
 +
<li>'''automatic:'''  Automatizovaná procedura navržená pro nízkou nebo nulovou interaktivitu.<br />
 +
          Používá pro konfiguraci cílového systému profily.<br />
 +
          Vizte /usr/share/aif/examples/ pro ukázkové soubory profilů.
 +
          Tyto ukázky implementují celkem obecné scénáře, ale můžete
 +
          si je pozměnit, jak chcete, abyste tak nainstalovali zvláštní balíčky,
 +
          provedli změny v konfiguraci atd.</li>
 +
<li>'''base:'''        Základní instalace s nízkou interaktivitou a běžnými předdefinovanými hodnotami.<br />
 +
          Tato procedura je používána jako základ pro ostatní procedury
 +
          a NENÍ zamýšlena pro přímé použití koncovými uživateli.</li>
 +
<li>'''partial-configure-network:''' odkrývá krok pro konfiguraci sítě z
 +
                        interaktivní procedury, aby vám tak pomohla nastavit síť
 +
                        v živém prostředí.</li>
 +
<li>'''partial-disks:''' Pro zpracování diskového subsystému nebo provedení rollbacku.</li>
 +
<li>'''partial-keymap:''' Pro změnu nastavení klávesnice nebo fontu v konzoli (zastoupeno jako <code>km</code>)</li>
 +
</ul>
  
Skript pro ukončení systému. Zastavuje démony, odpojuje souborové systémy, deaktivuje swap, atd. Toho si nevšímejte.
+
{{translateme}}
  
=====/etc/rc.d/*=====
+
<p>The benefit of procedures such as partial-keymap and
 +
partial-configure-network over direct usage of tools such as loadkeys or
 +
ifconfig is that when running the interactive procedure, you will get asked
 +
if you want to apply your settings to the config files of the target system.</p>
  
Tento adresář obsahuje skripty démonů  volané ze seznamu DAEMONS v rc.conf. Kromě toho, že jsou spouštěny při bootu, můžete tyto skripty použít při spuštěném systému k ovládání systémových služeb. Například příkaz
+
<p>If you want to go further, you can also:</p>
  
/etc/rc.d/postfix stop
+
<ul>
 +
<li>write your own procedures from scratch or by overriding certain parts of
 +
other procedures</li>
 +
<li>write your own libraries, to provide new, reusable functionality</li>
 +
<li>create your own configs for the procedures that support them (eg automatic)</li>
 +
</ul>
  
zastaví démon postfix. Samozřejmě tento skript existuje pouze tehdy, pokud je nainstalován příslušný balíček (v tomto případě postfix). Se základní instalací systému zde moc skriptů nemáte, ale buďte ujištěni, že všechny důležité skripty démonů končí zde. Tento adresář je velice podobný adresářům /etc/rc3.d/ nebo /etc/init.d/ z jiných distribucí, bez všech symbolických odkazů.
+
<p>For more information, consult the readme of AIF.</p>
  
===Správa uživatelů===
+
<h2>Acquiring Arch Linux</h2>
  
Uživatelé a skupiny mohou být přidávány a mazány se standardními příkazy obsažené v balíčku util-linux: useradd, userdel, groupadd, groupdel, passwd a gpasswd. Typický způsob přidání uživatele je podobný této proceduře:
+
<ul>
 +
<li><p>You can download Arch Linux from any of the mirrors listed on the
 +
[http://www.archlinux.org/download/ download] page.</p></li>
 +
<li><p>You may also purchase an installation CD from Archux, OSDisc or LinuxCD
 +
and have it shipped anywhere in the world.</p></li>
 +
</ul>
  
 +
<h2>Preparing the Installation Media</h2>
  
useradd -m -s /bin/bash johndoe
+
<ul>
passwd johndoe
+
<li><p>Download your chosen medium through torrent (preferred) or from your favorite mirror.</p></li>
 +
<li><p>Download iso/<release>/sha1sums.txt</p></li>
 +
<li><p>Verify the integrity of the .iso image using sha1sum:</p>
  
 +
<p>sha1sum --check sha1sums.txt</p>
  
První příkaz do systému přidá uživatele nazvaného johndoe a vytvoří pro něj domovský adresář v /home/johndoe, do kterého umístí nějaké implicitní přihlašovací soubory. Také bude nastaven jeho přihlašovací shell na /bin/bash. Druhý příkaz se Vás zeptá na heslo pro uživatele johndoe. Heslo je potřeba k aktivování účtu.
+
<p>archlinux-XXX.iso: OK</p></li>
 +
<li><p>Burn the ISO image to a CD-R or CD-RW using any software of your choice, or if using a USB mass storage device, such as a thumb drive,
 +
using dd or similar raw-write software:</p>
  
Jako alternativa k příkazu useradd je možno také použít dostupný skript adduser k interaktivnímu vytvoření nových uživatelů ve vašem systému jednoduchým zodpovězením otázek.
+
<p>dd if=archlinux-XXX.iso of=/dev/sdX</p></li>
 +
</ul>
  
Pro více informací o zbývajících příkazech si pročtěte příslušné manuálové stránky. Je dobrý nápad, vytvořit jeden nebo více normálních uživatelů pro každodenní práci k plnému využití dostupných bezpečnostních vlastností a minimalizovaní potenciálních škod, které mohou být důsledkem používání uživatele root pro cokoli jiného, než pouze administrační úlohy systému.
+
<p>Make sure to use /dev/sdX and not /dev/sdX1. <br />
 +
This command will irrevocably delete all files on your USB stick,
 +
so make sure you don't have any important files on it before doing this.</p>
  
===Zpřístupnění internetu===
+
<h1>Installing Arch Linux</h1>
  
Kvůli nedostatku vývojářů pro dial-up problematiku, je pro připojení Archu k internetu pomocí dial-up linky potřeba mnoho manuálních nastavení. Jestliže je to vůbec možné, nastavte si vyhrazený router, který pak můžete použít jako implicitní bránu pro Arch PC.
+
<h2>Using the Install Media</h2>
  
Pár hezkých dokumentů příbuzného tématu naleznete na Arch Linux Wiki
+
<h3>Pre-boot</h3>
  
===Analogový modem===
+
<p>Make sure your BIOS is set in a way to allow booting from your CD-ROM or USB
 +
device. <br />
 +
Reboot your computer with the Arch Linux Installation CD in the drive
 +
or the USB stick plugged in the port. Once the installation medium has started
 +
booting you will see the Arch Linux logo and a grub menu waiting for your
 +
selection. <br />
 +
Most likely you can just hit enter at this point. <br />
 +
If Grub hangs, you're one of the unlucky few whose CD-rom drive doesn't work
 +
with grub and you should try the isolinux image.</p>
  
Pro použití kompatibilního, externího, analogového modemu potřebujete přinejmenším mít nainstalován balíček ppp. Upravte soubor /etc/ppp/options pro vaše potřeby a podle man pppd. Dále budete potřebovat nadefinovat chat skript pro vyslání uživatelského jména a hesla vašemu ISP po prvním potvrzeném spojení. Manuálové stránky pro pppd a chat obsahují příklady, které by měly postačovat pro navázání spojení a provozu, ať už jste zkušení či tvrdohlaví. V DevFS, jsou vaše sériové porty obvykle /dev/cua0 a /dev/cua1.
+
<h3>Post-boot</h3>
  
Náhradou za vybojování slavné bitvy s prostým pppd, můžete zvolit instalaci wvdial nebo podobného nástroje k podstatně jednoduššímu procesu nastavení.
+
<p>At the end of the boot procedure, you should be at a login prompt with some
 +
simple instructions at the top of the screen. <br />
 +
You should login as root. At this point you can
 +
optionally perform manual preparations and commence the actual installation</p>
  
V případě, že používáte WinModem, jež je zásuvná PCI karta pracující jako interní analogový modem, měli byste využít rozsáhlých informací, které naleznete na domovské stránce LinModem.
+
<ul>
 +
<li>If you prefer a non-US keymap or specific consolefont, type <code>km</code> to change
 +
any of these.</li>
 +
<li>If for some reason you need network access before starting the installer
 +
(the interactive procedure lets you configure the network for NET
 +
installations) <br />
 +
you can type <code>aif -p partial-configure-network</code></li>
 +
</ul>
  
===ISDN===
+
<p>For both items, changed settings will be remembered to be optionally applied
 +
to the target system when using the interactive procedure.</p>
  
Nastavení ISDN se provádí ve třech krocích:
+
<p>There is also an <code>arch</code> login which can be usefull if you want to do things
 +
as non-privileged user. <br />
 +
Most people don't need this.</p>
  
 +
<p>You will find that everything you need to perform this installation
 +
(a copy of this guide, aif README, shortcuts to common aif procedures)
 +
can be found in /arch</p>
  
1. Instalace a konfigurace hardwaru
+
<h2>Using PXE (Network booting)</h2>
  
2. Instalace a konfigurace nástrojů ISDN
+
<h3>Server</h3>
  
3. Přidání nastavení pro vašeho ISP
+
<p>On another machine running (Arch) Linux (live or normal), <br />
 +
you need to install and configure a dhcp and tftpd daemon.
 +
Dnsmasq is a fine choice which can do both. <br />
 +
You also need a nbd (network block device) daemon so the client can load
 +
the needed files.</p>
  
 +
<p>You can find more info on the wiki
 +
[http://wiki.archlinux.org/index.php/Archiso-as-pxe-server Community contributed documentation]</p>
  
Současná kmenová jádra Archu obsahují nezbytné ISDN moduly, takže není potřeba překompilovávat vaše jádro, pokud ovšem nepoužíváte poměrně odlišný ISDN hardware. Po fyzickém nainstalování vaší ISDN karty do vašeho stroje, nebo po připojení ISDN-Boxu na váš USB port, můžete zkusit zavést moduly pomocí modprobe. Téměř všechny pasivní ISDN PCI karty jsou ovládány modulem hisax, který potřebuje dva parametry; type a protocol. Pokud váš kraj používá standard 1TR6, musíte nastavit protocol na '1'. Jestliže používá EuroISDN (EDSS1) nastavte '2'. Když využíváte pronajatou linku bez D-kanálu nastavte '3' a pro US NI1 použijte nastavení '4'.
+
<p>(this section could be a bit more elaborate)</p>
  
Podrobnosti o všech těchto nastaveních a jak je nastavit jsou zahrnuty v dokumentaci jádra, dále typicky v podadresáři isdn, nebo jsou k dispozici online. Parametr type závisí na vaší kartě. Seznam všech možných typů je k nalezení v dokumentaci jádra v souboru README.HiSax. Zvolte si vaši kartu a zaveďte modul s patřičnými volbami jako třeba tyto:
+
<h3>Client</h3>
  
  modprobe hisax type=18 protocol=2
+
<p>Configure your system to try network booting (pxe) first.
 +
On most systems this happen by default.
 +
You will get an IP from the server and load all needed files over the network
 +
automatically. Once booted, you can proceed as normal.</p>
  
Toto zavede modul hisax pro můj ELSA Quickstep 1000PCI, používaný v Německu s protokolem EDSS1. Užitečný ladící výstup byste měli nalézt ve vašem souboru /var/log/debug, ve kterém můžete vidět, jestli je vaše karta připravena pro činnost. Uvědomte si, že před tím, než můžete pracovat s externím USB ISDN adaptérem, budete pravděpodobně potřebovat zavést některé usb moduly.
+
<h2>Performing the installation</h2>
  
Jakmile si budete jisti, že vaše karta s určitým nastavením pracuje, můžete přidat volby modulu do vašeho souboru /etc/modprobe.conf (nebo /etc/modules.conf pokud používáte jádro řady 2.4.x):
+
<p>You can either use the interactive procedure or the automatic one. <br />
 +
See section [#Aif_the_installation_tool 2.3 AIF, the installation tool]
 +
or the AIF readme for more info.</p>
  
alias ippp0 hisax
+
<h3>Interactive Installation Procedure</h3>
options hisax type=18 protocol=2
 
  
Eventuelně zde můžete pouze přidat řádek options a přidat hisax k vašemu seznamu MODULES v rc.conf. Je to jen vaše volba, ale tento příklad má tu výhodu, že modul nebude zaveden dokud nebude opravdu potřeba.
+
<p>Type <code>/arch/setup</code> (or <code>aif -p interactive</code>, which is the same) to start.</p>
  
Pokud jste použili tento postup, měl by podporovaný hardware pracovat. Nyní potřebujete pro skutečné použití některé základní nástroje!
+
<p>After the welcome message and disclaimer you will be presented with the main
 +
installation menu. You can use UP and DOWN arrow to navigate menus. Use TAB to
 +
switch between buttons and ENTER to select. At any point during the install
 +
process, you can switch to your 7th virtual console (ALT-F7) to view the
 +
output from the commands the setup is running. Use (ALT-F1) to get back to
 +
your first console where the installer is running, and any F-key in between if
 +
you need to open another console to intervene manually for any reason.</p>
  
Začněte instalací balíčku isdn4k-utils a pročtením manuálové stránky k isdnctrl. Níže v manuálové stránce najdete vysvětlení jak vytvořit konfigurační soubor, který může analyzovat isdnctrl, stejně tak jako užitečné příklady nastavení.
+
<h4>Select Source</h4>
Nezapomeňte, že pokud používáte US NI1, musíte přidat váš SPID do vašeho nastavení MSN oddělením dvojtečkou.
 
  
Poté co jste nakonfigurovali vaší ISDN kartu pomocí nástroje isdnctrl, byste sice měli být schopni vytočit specifický cíl díky parametru PHONE_OUT, ale selže ověření uživatelského jména a hesla. Aby to fungovalo, přidejte vaše uživatelské jméno a heslo do /etc/ppp/pap-secrets nebo /etc/ppp/chap-secrets, jako kdybyste konfigurovali normální analogovou linku PPP, v závislosti na protokolu, který používá váš ISP pro ověřování. Pokud máte pochybnosti, umístěte vaše údaje do obou souborů.
+
<p>As a first step you must choose the method you want to install Arch Linux. If
 +
you have a fast Internet connection, you might prefer the NET installation to
 +
ensure you get the latest packages instead of using the potentially outdated
 +
CD or USB image contents.  If you're using a NET image you don't have much
 +
choice ;-).</p>
  
Pokud jste vše nastavili správně, měli byste být nyní schopni pomocí isdnctrl dial ippp0 jako root vytvořit dial-up spojení. Pokud jste narazili na nějaký problém, nezapomeňte zkontrolovat logovací soubory!
+
<h5>CD-ROM or OTHER SOURCE</h5>
  
===DSL (PPPeE)===
+
<p>When choosing a CD-ROM or OTHER SOURCE install you will only be able to
 +
install packages contained on the CD, which may be quite old, or packages
 +
stored on a medium you were able to mount (DVD, USB stick or similar)
 +
somewhere in the filesystem tree manually. Of course it has the advantage that
 +
you won't need an Internet connection, and is therefore the recommended choice
 +
for dialup users or those unable or unwilling to download the entire package
 +
set.</p>
  
Tyto instrukce se Vás týkají pouze, pokud má přímo vaše PC řídit připojení k vašemu ISP. Pokud to nepotřebujete, nedělejte nic, pouze správně nadefinujte implicitní bránu, jestliže používáte oddělený router.
+
<h5>NET (FTP/HTTP)</h5>
  
Předtím, než budete moci použít vaše DSL připojení, budete muset fyzicky nainstalovat síťovou kartu, která bude určená pro připojení k DSL-Modemu. Po přidání vaší nově nainstalované síťové karty do modules.conf/modprobe.conf nebo seznamu MODULES, byste měli nainstalovat balíček rp-pppoe a spustit skript adsl-setup pro konfiguraci vašeho připojení. Poté co máte zadané všechny údaje, můžete připojovat a odpojovat vaší linku pomocí
+
<h6>Setup Network</h6>
  
/etc/rc.d/adsl start
+
<p>The first entry Setup Network will allow you to install and configure your
 +
network device. If you are using a wireless device you will still need to use
 +
the usual utilities to configure it manually, in which case this part of the
 +
installer isn't much use to you. A list of all currently available network
 +
devices is presented to you. If no ethernet device is available yet, or the
 +
one you wish to use is missing, either hit OK and go on to probe for it, or
 +
switch to another console and load the module manually. If you still can't
 +
configure your network card, make sure it's physically been properly
 +
installed, and that it is supported by the Linux kernel.</p>
  
respektive
+
<p>When the correct module is loaded, and your desired network card is listed,
 +
you should select the ethernet device you want to configure and you will be
 +
given the option to configure your network with DHCP. If your network uses
 +
DHCP, hit YES and let the installer do the rest. If you select NO, you will be
 +
asked to enter the networking information manually. Either way, your network
 +
should be successfully configured, and you may check connectivity using
 +
standard tools like ping on another console.</p>
  
/etc/rc.d/adsl stop
+
<h6>Choose Mirror</h6>
  
Nastavení je obvykle poměrně snadné a přímé, ale pro dobrý pocit je dobré si přečíst manuálové stránky. Pokud chcete provést vytáčení automaticky při bootu, přidejte adsl do vašeho seznamu DAEMONS.
+
<p>Choose Mirror will allow you to choose the preferred mirror to download the
 +
packages that will be installed in your Arch Linux system. You should choose a
 +
mirror situated near where you live, in order to achieve faster download
 +
speed. At some later point of the installation, you will be given the option
 +
to use the mirror you choose at this step, as the default mirror to download
 +
packages from.</p>
  
===Správa balíčků===
+
<p><em>*Note: *</em> ftp.archlinux.org is throttled to 50 KB/s.</p>
  
====Pacman====
+
<p>These menu entries are only available when choosing FTP Installation, for
 +
rather obvious reasons. After successful preparation, choose Return to Main
 +
Menu.</p>
  
Pacman je správce balíčků, který sleduje všechen software instalovaný do vašeho systému. Má jednoduchou podporu závislostí a pro všechny balíčky používá standardní formát archivu tar-gz. Některé obecné úlohy jsou vysvětleny níže s příslušnými příkazy v dlouhé i krátké formě voleb. Pro aktuální výklad voleb pacmana si přečtěte man pacman. Tento přehled je pouze takové polechtání na povrchu skutečných schopností programu pacman.
+
<h4>Set Clock</h4>
  
Typické úlohy:
+
<p>Set Clock will allow you to set up your system clock and date.
 +
First you have to say if your hardwareclock is (or should be) in UTC or
 +
localtime.
 +
UTC is preferred, but if you have an OS installed which cannot handle UTC
 +
BIOS times correctly -like Windows- you'll have to choose localtime.
 +
Next the setup will want you to select your continent/country (timezone),
 +
and allow you to set the date and time (for which you can also use
 +
[http://www.ntp.org/ NTP] if your network is up)</p>
  
1. Přidání nového balíčku z balíčkového souboru
+
<h4>Prepare Hard Drive</h4>
  
2. Aktualizace balíčku z balíčkového souboru
+
<p>Prepare Hard Drive will lead you into a submenu offering two alternatives of
 +
preparing your target drive(s) for installation, and a means to undo changes if
 +
you want to retry.</p>
  
3. Odstranění balíčků
+
<ul>
 +
<li>Auto-prepare will automatically partition (and fully overwrite) one disk
 +
of your choice.
 +
It creates a simple layout with a /boot, swap, / and /home partition where
 +
you have some control over the used filesystems and sizes thereof.</li>
 +
<li>If you wish/need more control you can manually partition one or more hard
 +
disks and then manually specify a complete setup using the partitions on your
 +
disks.  You can also use things such as lvm and dm_crypt here.</li>
 +
<li>The Rollback feature will check which filesystems were created by either
 +
of these methods, unmount the relevant filesystems and destroy lvm and
 +
dm_crypt volumes if they were created by you.  You need this option if you
 +
want to undo or redo a certain scheme.  You will be prompted for this if
 +
you forget.</li>
 +
</ul>
  
4. Obnovení seznamu balíčků
+
<p>Notes:</p>
  
5. Aktualizace systému
+
<ul>
 +
<li>AIF can help you set up new dm_crypt and lvm volumes, but not (yet) softraid.</li>
 +
<li>AIF currently doesn't help you creating volumegroups that span multiple
 +
physical volumes.  (if you need this -unlikely- : use vgcreate)</li>
 +
<li>AIF supports reusing filesystems, but only if it can find the blockdevice.
 +
If you want to reuse a filesystem that is on top of lvm/dm_crypt/softraid,
 +
you'll need to bring up the volumes yourself.</li>
 +
</ul>
  
6. Přidání/Aktualizace balíčku z repozitářů
+
<h5>Auto-Prepare</h5>
  
7. Výpis nainstalovaných balíčků
+
<p>Auto-Prepare will automatically partition a hard drive of your choice
 +
into a /boot, swap, a root partition, and a /home and then create filesystems
 +
on all four. These partitions will also be automatically mounted
 +
in the proper place. To be exact, this option will create:</p>
  
8. Kontrola, jestli je určitý balíček nainstalován
+
<ul>
 +
<li>32 MB ext2 /boot partition</li>
 +
<li>256 MB swap partition</li>
 +
<li>7.5 GB root partition</li>
 +
<li>/home partition with the remaining space</li>
 +
</ul>
  
9. Zobrazení informací o balíčku
+
<p>You will be prompted to modify the sizes to your requirements, but /home will
 +
always use the remaining disk space. You can customize the used filesystem
 +
for /boot and for both of root and /home at once.</p>
  
10. Zobrazení seznamu souborů obsažených v balíčku
+
<p><strong>AUTO-PREPARE WILL ERASE ALL DATA ON THE CHOSEN HARD DRIVE!</strong></p>
  
11. Zjištění, kterému balíčku náleží určitý soubor
+
<h5>Manually partition Hard Drives</h5>
  
 +
<p>Here you can select the disk(s) you want to partition, and you'll be
 +
dropped into the cfdisk program where you can freely modify the partitioning
 +
information until you [Write] and [Quit]. You will need at least a root
 +
partition to continue the installation.</p>
  
=====Přidání nového balíčku z balíčkového souboru=====
+
<h5>Manually configure block devices, filesystems and mountpoints</h5>
  
  pacman --add foo.pkg.tar.gz
+
<p>In this menu all recognized partitions are listed. On top of these you can
pacman -A foo.pkg.tar.gz
+
create new filesystems.
 +
You should be aware of three things:</p>
  
Nainstaluje do systému balíček foo.pkg.tar.gz. Jestliže chybí některé závislosti, pacman skončí s chybou a hlášením o chybějících závislostech, přičemž se nepokouší vyřešit závislosti automaticky. Jestliže očekáváte tuto funkčnost, podívejte se na volbu --sync.
+
<ul>
 +
<li>All of this is just a model, everything will only be set up after you confirm.</li>
 +
<li>Not all blockdevices support all filesystems (Eg you cannot put an LVM
 +
volumegroup on something other then a LVM physical volume).
 +
The installer will automatically filter the list of possible filesystems
 +
and even select the one automatically for you if there's only one option.</li>
 +
<li>Some filesystems will cause new blockdevices to be created.
 +
This is the case for dm_crypt and lvm volumes.
 +
You will see them appear in the model and you can use them to put another
 +
filesystem on top of it.</li>
 +
<li>When asked for (optional) options to mkfs tools, pass
 +
arguments which will literally be added when calling mkfs.
 +
For example, to disable the journal on ext filesystems:
 +
<ul>
 +
<li>don't do: <code>^has_journal</code></li>
 +
<li>but rather: <code>-O ^has_journal</code></li>
 +
</ul></li>
 +
</ul>
  
=====Aktualizace balíčku z balíčkového souboru=====
+
<p>When filesystems setup is complete, you can select 'Done'.  At this point a
 +
check will be run which will tell you any critical errors (such as no root
 +
filesystem) and/or give you some warnings which you may ignore (like no
 +
swap).
 +
If anything is found, you can go back to fix these issues, or continue at
 +
which point everything will be setup the way you asked.</p>
  
pacman --upgrade foo.pkg.tar.gz
+
<p>For example, if you want a setup that uses LVM on top of dm_crypt, you would:</p>
pacman -U foo.pkg.tar.gz
 
  
Tato volba dělá v podstatě to samé jako operace --add, ale navíc ještě aktualizuje již nainstalovaný balíček. Já osobně si neumím představit případ, kde byste měli preferovat --add před funkcí --upgrade.
+
<ul>
 +
<li>make sure that you have a 2 partitions: a small one for the unencrypted
 +
boot (about 100M) and one for the rest of the (encrypted) system.
 +
(do this in "Manually partition hard drives")</li>
 +
<li>on your /dev/sdX1, make an ext2 filesystem with mountpoint /boot</li>
 +
<li>on your /dev/sdX2, make a dm_crypt volume, with label sdX2crypt
 +
(or whatever you want)</li>
 +
<li>/dev/mapper/sdX2crypt will appear.  Put a LVM physical volume on this</li>
 +
<li>/dev/mapper/sdX2crypt+ appears.  This is the representation of the
 +
physical volume.  Put a volumegroup on this, with label cryptpool
 +
(or whatever you want)</li>
 +
<li>/dev/mapper/cryptpool appears.  On this volumegroup you are able to put
 +
multiple logical volumes.  Make 2:
 +
<ul>
 +
<li>one with size 5G: label this cryptroot</li>
 +
<li>one with size 10G: label this crypthome</li>
 +
</ul></li>
 +
<li>2 new volumes appear:
 +
<ul>
 +
<li>/dev/mapper/cryptpool-cryptroot: on this blockdevice, you can put your
 +
root filesystem, with mountpoint /.</li>
 +
<li>/dev/mapper/cryptpool-crypthome is the blockdevice on which you can put
 +
the filesystem with mountpoint /home.</li>
 +
</ul></li>
 +
<li>If you want swapspace, make a logical volume for swap and put
 +
a swap volume on it.</li>
 +
<li>That's it! If you select 'done' it should process the model and create
 +
your disk setup the way you specified.
 +
The cool part is that you can pick relatively small
 +
values for your volumes to start with, and if you need more space later
 +
you can grow the logical volume and the filesystem on top of it.</li>
 +
</ul>
  
=====Odstranění balíčků=====
+
<h5>Rollbacks</h5>
  
pacman --remove foo
+
<p>The rollback function will do everything necessary to "undo" changes you
pacman -R foo
+
made in the 'Manually configure block devices, filesystems and mountpoints'
 +
or 'Autoprepare' step, to allow you completely redo your setup.</p>
  
Odstraní všechny soubory příslušející balíčku jménem foo, s výjimkou konfiguračních souborů, které byly upraveny. Tomuto příkazu se předává pouze jméno balíčku bez přípony pkg.tar.gz.
+
<p>It will:</p>
  
Pro odstranění naprosto všech stop po balíčku, přidejte k výše uvedenému příkazu volbu --nosave.
+
<ul>
 +
<li>unmount filesystems from the target system</li>
 +
<li>destroy/undo lvm and dm_crypt volumes.</li>
 +
</ul>
  
=====Obnovení seznamu balíčků=====
+
<p>It will not:</p>
  
pacman --sync --refresh
+
<ul>
pacman -Sy
+
<li>undo any partitioning</li>
 +
<li>remove 'simple' filesystems such as ext3, xfs, swap etc.</li>
 +
</ul>
  
Tato volba získá hlavní a čerstvý seznam balíčků z repozitářů definovaných v souboru /etc/pacman.conf a rozbalí ho do databáze. Před použitím volby --sysupgrade byste měli použít právě toto, abyste si byli jistí, že dostanete opravdu nejnovější balíčky. V závislosti na vašem nastavení v pacman.conf může tento příkaz vyžadovat funkční připojení k internetu, pro přístup k FTP-repozitářům. Tato volba je dost podobná příkazu z Debianu apt-get update.
+
<p>The reason for this is simple: only things that might disturb subsequent
 +
hard disk preparations need to be undone.</p>
  
=====Aktualizace systému=====
+
<h4>Select Packages</h4>
  
pacman --sync --sysupgrade
+
<p>Select Packages will let you select the packages you wish to install from the
pacman -Su
+
CD, USB or your NET mirror. You have the opportunity to specify whole package
 +
groups from which you'd generally like to install packages, then fine-tune
 +
your coarse selection by (de)selecting individual packages from the groups you
 +
have chosen using the space bar. It is recommended that you install all the
 +
"base" packages, but not anything else at this point. The only exception to
 +
this rule is installing any packages you need for setting up Internet
 +
connectivity.</p>
  
Tento příkaz aktualizuje všechny balíčky v systému, které jsou zastaralé porovnáním lokální verze balíčků s verzemi v hlavním seznamu, který byl získán díky příkazu --refresh. Pro zachování aktuálního systému je toto dobré občas spouštět. Dejte si pozor na to, že tento příkaz implicitně NEOBNOVUJE hlavní seznam balíčků, takže je obvykle dobrý nápad zkombinovat oba příkazy do jednoho:
+
<p>Once you're done selecting the packages you need, leave the selection screen
 +
and continue to the next step.</p>
  
pacman --sync --refresh --sysupgrade
+
<h4>Install Packages</h4>
pacman -Syu
 
  
S těmito volbami pacman automaticky získá hlavní aktuální seznam balíčků a provede úplnou aktualizaci systému nejnovějšími balíčky s automatickým vyřešením všech závislostí. Hodně často budete asi spouštět spíše toto.
+
<p>Install Packages will now install the base system and any other packages you
 +
selected with resolved dependencies onto your harddisk.</p>
  
=====Přidání/Aktualizace balíčku z repozitářů=====
+
<h4>Configure System</h4>
  
pacman --sync foo
+
<p>Configure System does multiple things:</p>
pacman -S foo
 
  
Získá a nainstaluje balíček foo, kompletně se všemi závislostmi, které vyžaduje. Před použitím kterékoliv volby sync se ujistěte, že jste obnovili seznam balíčků, nebo přidejte --refresh či -y k volbám, pro obnovení ještě před pokusem o instalaci. Na rozdíl od --add, volba --sync nerozlišuje mezi instalací a aktualizací balíčků. V závislosti na vašem nastavení v pacman.conf může tato funkce vyžadovat funkční internetový přístup.
+
<ul>
 +
<li>automatically preseed some configuration files (eg grub's menu.lst,
 +
mkinitcpio.conf's HOOKS, keymap settings in rc.conf, pacman mirror etc)</li>
 +
<li>preseed some configuration files after you agreed. (eg network settings)</li>
 +
<li>allow you to manually change important config files for your target system.
 +
You'll be asked which text editor you want to use.
 +
You have the choice between nano, joe and vi</li>
 +
<li>allow you to set the root password for the target.</li>
 +
</ul>
  
=====Výpis nainstalovaných balíčků=====
+
<p><strong>Configuration Files</strong></p>
  
pacman --query
+
<p>These are the core configuration files for Arch Linux.
pacman -Q
+
If you need help configuring a specific service, please read the appropriate
 +
manpage or refer to any online documentation you need.
 +
In many cases, the Arch Linux [http://wiki.archlinux.org/ Wiki] and
 +
[http://bbs.archlinux.org/ forums] are a rich source for help as well.</p>
  
Zobrazí seznam všech nainstalovaných balíčků v systému.
+
<ul>
 +
<li>/etc/rc.conf</li>
 +
<li>[http://wiki.archlinux.org/index.php/Fstab  /etc/fstab]</li>
 +
<li>/etc/mkinitcpio.conf</li>
 +
<li>/etc/modprobe.d/modprobe.conf</li>
 +
<li>/etc/resolv.conf</li>
 +
<li>/etc/hosts</li>
 +
<li>/etc/hosts.deny</li>
 +
<li>/etc/hosts.allow</li>
 +
<li>/etc/locale.gen</li>
 +
<li>/etc/pacman.d/mirrorlist</li>
 +
<li>/etc/pacman.conf</li>
 +
</ul>
  
=====Kontrola, jestli je určitý balíček nainstalován=====
+
<p><strong>/etc/rc.conf</strong></p>
  
pacman --query foo
+
<p>This is the main configuration file for Arch Linux. It allows you to set your
pacman -Q foo
+
keyboard, timezone, hostname, network, daemons to run and modules to load at
 +
bootup, profiles, and more.</p>
  
Namísto "grepování" (od příkazu grep) celého seznamu jedním názvem, můžete přidat jméno balíčku, který hledáte za příkaz query. Tento příkaz zobrazí jméno a verzi balíčku foo, pokud je nainstalován, jinak nevypíše nic.
+
<p><strong>LOCALE:</strong> This sets your system language, which will be used by all i18n-
 +
friendly applications and utilities. See locale.gen below for available
 +
options. This setting's default is fine for US English users.</p>
  
=====Zobrazení informací o balíčku=====
+
<p><strong>HARDWARECLOCK:</strong> Either UTC if your BIOS clock is set to UTC, or localtime
 +
if your BIOS clock is set to your local time. If you have an OS installed
 +
which cannot handle UTC BIOS times correctly, like Windows, choose localtime
 +
here, otherwise you should prefer UTC, which makes daylight savings time a
 +
non-issue and has a few other positive aspects.</p>
  
pacman --query --info foo
+
<p><strong>USEDIRECTISA:</strong> If set to "yes" it tells hwclock to use explicit I/O
pacman -Qi foo
+
instructions to access the hardware clock. Otherwise, hwclock will try to use
 +
the /dev/rtc device it assumes to be driven by the rtc device driver. This
 +
setting's default "no" is fine for people not using an ISA machine.</p>
  
Zobrazí informace o nainstalovaném balíčku foo (velikost, datum instalace, datum sestavení, závislosti, konflikty, atd.). Pro zobrazení těchto informací u balíčku, který není nainstalován, přidejte volbu --file nebo respektive -p:
+
<p><strong>TIMEZONE:</strong> Specifies your time zone. Possible time zones are the relative
 +
path to a zoneinfo file starting from the directory /usr/share/zoneinfo. For
 +
example, a German timezone would be Europe/Berlin, which refers to the file
 +
/usr/share/zoneinfo/Europe/Berlin. If you don't know the exact name of your
 +
timezone file, worry about it later.</p>
  
pacman --query --info --file foo.pkg.tar.gz
+
<p><strong>KEYMAP:</strong> Defines the keymap to load with the loadkeys program on bootup.
pacman -Qip foo.pkg.tar.gz
+
Possible keymaps are found in /usr/share/kbd/keymaps. Please note that this
 +
setting is only valid for your TTYs, not any graphical window managers or X!
 +
Again, the default is fine for US users.</p>
  
=====Zobrazení seznamu souborů obsažených v balíčku=====
+
<p><strong>CONSOLEFONT:</strong> Defines the console font to load with the setfont program on
 +
bootup. Possible fonts are found in /usr/share/kbd/consolefonts.</p>
  
pacman --query --list foo
+
<p><strong>CONSOLEMAP:</strong> Defines the console map to load with the setfont program on
pacman -Ql foo
+
bootup. Possible maps are found in /usr/share/kbd/consoletrans. Set this
 +
to a map suitable for the appropriate locale (8859-1 for Latin1, for example)
 +
if you're using an UTF-8 locale above, and use programs that generate 8-bit
 +
output. If you're using X11 for everyday work, don't bother, as it only
 +
affects the output of Linux console applications.</p>
  
Vypíše všechny soubory obsažené v balíčku foo.
+
<p><strong>USECOLOR:</strong> Enable (or disable) colorized status messages during boot-up.</p>
  
=====Zjištění, kterému balíčku náleží určitý soubor=====
+
<p><strong>MOD_AUTOLOAD:</strong> If set to "yes", udev will be allowed to load modules as
 +
necessary upon bootup. If set to "no", it will not.</p>
  
pacman --query --owns /cesta/k/souboru
+
<p><strong>MODULES:</strong> In this array you can list the names of modules you want to load
pacman -Qo /cesta/k/souboru
+
during bootup without the need to bind them to a hardware device as in the
 +
modprobe.conf. Simply add the name of the module here, and put any options
 +
into modprobe.conf if need be. Prepending a module with a bang ('!') will
 +
blacklist the module, and not allow it to be loaded.</p>
  
Tento dotaz zobrazí jméno a verzi balíčku, který obsahuje soubor předaný s jeho plnou cestou jako parametr.
+
<p><strong>USELVM:</strong> Set to "yes" to run a vgchange during sysinit, thus activating any
 +
LVM groups</p>
  
===Arch Build System (ABS)===
+
<p><strong>HOSTNAME:</strong> Set this to the hostname of the machine, without the domain
 +
part. This is totally your choice, as long as you stick to letters, digits and
 +
a few common special characters like the dash.</p>
  
Binárka versus zdroják
+
<p><strong>INTERFACES:</strong> Here you define the settings for your networking interfaces.
 +
The default lines and the included comments explain the setup well enough. If
 +
you use DHCP, 'eth0="dhcp"' should work for you. If you do not use DHCP just
 +
keep in mind that the value of the variable (whose name must be equal to the
 +
name of the device which is supposed to be configured) equals the line which
 +
would be appended to the ifconfig command if you were to configure the device
 +
manually in the shell.</p>
  
Kde je pacman zodpovědný za binární stranu světa balíčků, ABS je zodpovědný za zdrojovou stranu: Pomáhá vám sestavit vaše vlastní balíčky ze zdrojových kódů, ale také Vás nechat přestavět balíčky Arch Linuxu podle vašich vlastních představ. Procedura obvykle vypadá následovně:
+
<p><strong>ROUTES:</strong> You can define your own static network routes with arbitrary names
 +
here. Look at the example for a default gateway to get the idea. Basically the
 +
quoted part is identical to what you'd pass to a manual route add command,
 +
therefore reading man route is recommended or simply leave this alone.</p>
  
 +
<p><strong>[/index.php/Network_Profiles  NET_PROFILES]:</strong> Enables certain network profiles at bootup. Network
 +
profiles provide a convenient way of managing multiple network configurations,
 +
and are intended to replace the standard INTERFACES/ROUTES setup that is still
 +
recommended for systems with only one network configuration. If your computer
 +
will be participating in various networks at various times (eg, a laptop) then
 +
you should take a look at the /etc/network-profiles/ directory to set up some
 +
profiles. There is a template file included there that can be used to create
 +
new profiles. This now requires the netcfg package.</p>
  
1. Synchronizace vašeho ABS stromu se serverem (spustit abs jako root).
+
<p><strong>DAEMONS:</strong> This array simply lists the names of those scripts contained in
 +
/etc/rc.d/ which are supposed to be started during the boot process. If a
 +
script name is prefixed with a bang (!), it is not executed. If a script is
 +
prefixed with an "at" symbol (@), then it will be executed in the background,
 +
ie. the startup sequence will not wait for successful completion before
 +
continuing. Usually you do not need to change the defaults to get a running
 +
system, but you are going to edit this array whenever you install system
 +
services like sshd, and want to start these automatically during bootup.</p>
  
2. Vytvořit nový adresář v /var/abs/local/ pojmenovaný po balíčku, který budete vytvářet.
+
<p><strong>[http://wiki.archlinux.org/index.php/Fstab  /etc/fstab]</strong></p>
  
3. Překopírovat prototyp PKGBUILD.proto z /var/abs/ do vašeho nově vytvořeného adresáře, odstranit příponu proto a upravit ho pro nový balíček.
+
<p>Filesystem settings and mountpoints are configured here. The installer
 +
should have created the necessary entries. Ensure they are accurate and
 +
correct.</p>
  
4. Spustit makepkg v pracovním adresáři se souborem PKGBUILD.
+
<p><strong>/etc/mkinitcpio.conf</strong></p>
  
5. Nainstalovat nově sestavený balíček pomocí pacman.
+
<p>This file allows you to fine-tune the initial ramdisk for your system. The
 +
ramdisk is a gzipped image that is read by the kernel during bootup. Its
 +
purpose is to bootstrap the system to the point where it can access the root
 +
filesystem. This means it has to load any modules that are required to "see"
 +
things like IDE, SCSI, or SATA drives (or USB/FW, if you are booting off a
 +
USB/FW drive). Once the ramdisk loads the proper modules, either manually or
 +
through udev, it passes control to the Arch system and your bootup continues.
 +
For this reason, the ramdisk only needs to contain the modules necessary to
 +
access the root filesystem. It does not need to contain every module you would
 +
ever want to use. The majority of your everyday modules will be loaded later
 +
on by udev, during the init process.</p>
  
6. Poslat balíček vašim přátelům a zaslouženě se pochlubit (nebo ho poslat Archerům, aby ho mohli umístit v hlavním ABS stromu).
+
<p>By default, mkinitcpio.conf is configured to autodetect all needed modules for
 +
IDE, SCSI, or SATA systems through so-called HOOKS. The installer should
 +
also have inserted hooks like crypt, lvm, keymap and usbinput if relevant.
 +
This means the default initrd should work for almost everybody.
 +
You can edit mkinitcpio.conf and remove the subsystem HOOKS
 +
(ie, IDE, SCSI, RAID, USB, etc) that you don't need.
 +
You can customize even further by specifying the exact modules you need
 +
in the MODULES array and remove even more of the hooks, but proceed with
 +
caution.</p>
  
===Synchronizace vašeho ABS stromu===
+
<p>If you're using RAID on your root filesystem, the RAID settings near the
 +
bottom must be configured.  See the wiki pages for
 +
RAID and mkinitcpio for more info. If you're using
 +
a non-US keyboard, you should also add the 'keymap' hook, as well as the
 +
'usbinput' hook if you are using a USB keyboard.</p>
  
Všechny soubory PKGBUILD ve /var/abs  můžete synchronizovat spuštěním skriptu abs jako root. Pro tuto práci je potřeba balíček cvsup, takže jestli ho nemáte nainstalován, bude si stěžovat. Použití CVS jako přenosové médium umožňuje sledovat rozdílné verze stromů s ABS - toto může být nastaveno v /etc/abs/supfile.arch. Například, implicitní supsoubor je nastaven pro sledování stromu balíčků current, který je vypilovaný a je doporučený jako zdroj pro sledování. Můžete také sledovat specifické verze. Pro více informací si prohlédněte komentáře v supsouborech (supfiles).
+
<p><strong>/etc/modprobe.d/modprobe.conf</strong></p>
  
ABS podporuje vícenásobné repozitáře, které mohou být povoleny nebo zakázány v /etc/abs/abs.conf. Implicitně abs sleduje repozitáře current a extra, ale ne unstable.
+
<p>This tells the kernel which modules to load for system devices, and
 +
what options to set. For example, to have the kernel load the Realtek 8139
 +
ethernet module when it starts the network (ie. tries to setup eth0), use this
 +
line:</p>
  
Také prozkoumejte soubor /etc/abs/supfile.extra. Ten vám dává přístup ke všem neoficiálním sestaveným skriptům, které nebyly zahrnuty v hlavním repozitáři ABS. Pokud nechcete tento repozitář používat, můžete soubor smazat, ale obvykle dává větší smysl raději adekvátně upravit abs.conf.
+
<pre><code> alias eth0 8139too
 +
</code></pre>
  
===Jak sestavit balíček===
+
<p>Most people will not need to edit this file.</p>
  
Konstrukční proces je důkladně vysvětlen v  manuálové stránce makepkg. Pro instrukce ke konstrukci vašich vlastních balíčků si ji prohlédněte. Pokud vám to nepomohlo, směřujte váš pohled na tutoriály na Wiki, nebo požádejte o pomoc na fóru či IRC.
+
<p><strong>/etc/resolv.conf</strong></p>
  
====Směrnice pro balíčky====
+
<p>Use this file to manually setup your preferred nameserver(s). It
 +
should basically look like this:</p>
  
Při konstrukci balíčku pro Arch Linux byste měli dodržovat '''směrnice pro balíčky''' (viz níže) zvláště tehdy, když byste chtěli přispět vaším novým balíčkem do Arch Linuxu.
+
<pre><code> search domain.tld
  
'''Pojmenování balíčků'''
+
nameserver 192.168.0.1
  
Jména balíčků by měly obsahovat pouze alfanumerické znaky; všechna písmena by měla být malá.
+
nameserver 192.168.0.2
 +
</code></pre>
  
Verze balíčků by měly být stejné jako verze uvolněné autorem. Verze mohou zahrnovat písmena, pokud bude potřeba (např. verze programu nmap je 2.54BETA32). Značení verzí nesmí obsahovat pomlčky! Pouze písmena, čísla a tečky.
+
<p>Replace domain.tld and the ip addresses with your settings. The so-called
 +
search domain specifies the default domain that is appended to unqualified
 +
hostnames automatically. By setting this, a ping myhost will effectively
 +
become a ping myhost.domain.tld with the above values. These settings usually
 +
aren't mighty important, though, and most people should leave them alone for
 +
now. If you use DHCP, this file will be replaced with the correct values
 +
automatically when networking is started, meaning you can and should happily
 +
ignore this file.</p>
  
Uvolňované balíčky jsou pro Arch Linux specifické. Toto umožňuje uživateli rozlišovat mezi novějšími a staršími konstrukcemi balíčků. Pokud je verze nového balíčku uvolněna poprvé, počítadlo uvolnění začíná na 1. Někdy jsou provedeny opravy a optimalizace, balíček je pro veřejnost AL uvolněn znovu a číslo uvolnění narůstá. Když vyjde nová verze, počítadlo uvolnění je opět nastaveno na 1. Pro značení uvolnění balíčků platí stejná omezení pojmenování jako pro značení verzí.
+
<p><strong>/etc/hosts</strong></p>
  
====Adresáře====
+
<p>This is where you stick hostname/ip associations of computers on your network.
 +
If a hostname isn't known to your DNS, you can add it here to allow proper
 +
resolving, or override DNS replies. You usually don't need to change anything
 +
here, but you might want to add the hostname and hostname + domain of the
 +
local machine to this file, resolving to the IP of your network interface.
 +
Some services, postfix for example, will bomb otherwise. If you don't know
 +
what you're doing, leave this file alone until you read man hosts.</p>
  
Konfigurační soubory by měly být umístěny v adresáři /etc. Pokud je zde více než jeden konfigurační soubor, je obvykle použit podadresář, aby se oblast /etc zachovala tak čistá jak je jen možno. Používá se /etc/{pkgname}/, kde {pkgname} je jméno vašeho balíčku (nebo vhodná alternativa, např. apache používá /etc/httpd/).
+
<p><strong>/etc/hosts.deny</strong></p>
  
Soubory balíčků by se měly držet těchto všeobecných adresářových směrnic:
+
<p>This file denies network services access. By default all network services are
 +
denied.</p>
  
/etc         Hlavní systémové konfigurační soubory
+
<pre><code> ALL: ALL: DENY
 +
</code></pre>
  
/usr/bin Binární soubory aplikací
+
<p><strong>/etc/hosts.allow</strong></p>
  
/usr/sbin Binární soubory systému
+
<p>This file allows network services access. Enter the services you want to allow
+
here. eg. to allow all machines to connect via ssh:</p>
/usr/lib Knihovny
 
  
/usr/include Hlavičkové soubory
+
<pre><code> sshd: ALL: ALLOW
 +
</code></pre>
  
/usr/lib/{pkg} Moduly, pluginy, atd.
+
<p><strong>/etc/locale.gen</strong></p>
  
/usr/man Manuálové stránky
+
<p>This file contains a list of all supported locales and charsets available to
 +
you. When choosing a LOCALE in your /etc/rc.conf or when starting a program,
 +
it is required to uncomment the respective locale in this file, to make a
 +
"compiled" version available to the system, and run the locale-gen command as
 +
root to generate all uncommented locales and put them in their place
 +
afterwards. You should uncomment all locales you intend to use.</p>
  
/usr/share/{pkg} Data aplikací
+
<p>During the installation process, you do not need to run locale-gen manually,
 +
this will be taken care of automatically after saving your changes to this
 +
file. By default, all locales are enabled that would make sense by rc.conf's
 +
LOCALE= setting. To make your system work smoothly, you should edit this file
 +
and uncomment at least the one locale you're using in your rc.conf.</p>
  
/etc/{pkg} Konfigurační soubory pro {pkg}
+
<p><strong>/etc/pacman.d/mirrorlist</strong></p>
  
/opt         Objemné samostatné balíčky jako například KDE, Mozilla, atd.
+
<p>This file contains a list of mirrors from which pacman will download packages
 +
for the official Arch Linux repositories. The mirrors are tried in the order
 +
in which they are listed. The $repo macro is automatically expanded by pacman
 +
depending on the repository (core, extra, community or testing).</p>
  
====Funkce makepkg====
+
<p>If you are performing an FTP installation, the mirror you used to download the
 +
packages from will be added on top of the mirror list, in order to be used as
 +
the default mirror in your new Arch Linux system.</p>
  
Pokud používáte pro konstrukci balíčku makepkg, následující se dělá automaticky:
+
<p><strong>/etc/pacman.conf</strong></p>
  
 +
<p>Here you can customize pacman settings such as which repositories to use.</p>
  
1 Kontrola jestli jsou nainstalovány závislosti balíčku
+
<p><strong>Set Root Password</strong></p>
  
2 Stažení zdrojových souborů ze serveru
+
<p>At this step, you must set the root password for your system. Choose this
 +
password carefully, preferably as a mixture of alphanumeric and special
 +
characters, since this password allows you to modify critical parts of your
 +
system.</p>
  
3 Rozbalení zdrojových souborů
+
<p>When you are done editing the configuration files choose Return to return to
 +
the main menu. The setup will regenerate the initial ramdisk to enable the
 +
changes you made in mkinitcpio.conf.</p>
  
4 Provedení nezbytných záplat (patches)
+
<h4>Install Bootloader</h4>
  
5 Sestavení softwaru a jeho instalace v předstíraném rootu
+
<p>Install Bootloader will install a bootloader on your hard drive, either GRUB
 +
or NONE in case you have a bootloader already installed and want to use that
 +
one instead. If you choose to install GRUB, the setup script will want you to
 +
examine the appropriate configuration file to confirm the proper settings.</p>
  
6 Odstranění /usr/doc, /usr/info, /usr/share/doc a /usr/share/info z balíčku
+
<p><strong>/boot/grub/menu.lst</strong></p>
  
7 Ořezání symbolů z binárních souborů
+
<p>You should check and modify this file to accommodate your boot setup if you
 +
want to use GRUB, otherwise you will have to modify your existing bootloader's
 +
configuration file. The installer will have pre-populated this file using UUID
 +
entries which you may have to change in the same cases you'd need to change
 +
them in your fstab.</p>
  
8 Ořezání ladících symbolů z knihoven
+
<p>After checking your bootloader configuration for correctness, you'll be
 +
prompted for a partition to install the loader to. Unless you're using yet
 +
another boot loader, you should install GRUB to the MBR of the installation
 +
disk, which is usually represented by the appropriate device name without a
 +
number suffix.</p>
  
9 Generování meta souboru balíčku, který je obsažený v každém balíčku
+
<h4>Exit Install</h4>
  
10 Zabalení předstíraného rootu do balíčku
+
<p>Exit the Installer, remove the media you used for the installation, type
 +
reboot at the command line and cross your fingers!</p>
  
11 Uložení balíčku v nakonfigurovaném cílovém adresáři (implicitně cwd)
+
<h3>Automatic Installation Procedure</h3>
  
====Ostatní====
+
<p>With the automatic installation procedure, you can do scripted/automatic
 +
installations.
 +
See [#Aif_the_installation_tool 2.3 AIF, the installation tool]
 +
In /usr/share/aif/examples you will find example profiles which will need
 +
no or minimal editing in order to install a system:</p>
  
Pokuste se vyvarovat zavádění nových proměnných do vašeho konstrukčního skriptu PKGBUILD, jelikož by možná mohly být v konfliktu s proměnnými použitými v makepkg.
+
<ul>
 +
<li>generic-install-on-sda
 +
this file demonstrates some things you can do (adding custom packages,
 +
setting timezone, update config files etc)
 +
it sets up a simple installation (with a structure similar to what you get
 +
with Auto-prepare) on /dev/sda</li>
 +
<li>fancy-install-on-sda
 +
very similar to generic-install-on-sda,
 +
but sets up a "filesystems on lvm on dm_crypt" system on /dev/sda</li>
 +
</ul>
  
Také se vyhněte použití pro cokoliv /usr/libexec/. Místo toho použijte /usr/lib/{pkg}.
+
<p>Note that these files are plain bash files, so if you want to define for
 +
example <code>SYNC_URL</code> it must be singlequoted to prevent bash expanding <code>$repo</code></p>
  
Prostor Packager z meta souboru balíčku může být pozměněn konstruktérem balíčků upravením příslušných voleb v souboru /etc/makepkg.conf, nebo eventuelně exportováním proměnné prostředí PACKAGER před sestavením balíčků pomocí makepkg:
+
<p>Invoke as <code>aif -p automatic -c /path/to/configfile</code>
 +
Obviously, don't forget to change the hard disk names unless you want
 +
to use /dev/sda.</p>
  
export PACKAGER="John Doe <váš.email>"
+
<h4>Config file syntax</h4>
  
====Nabízení balíčků====
+
<p>Config files will be sourced by the bash shell, so they need to be valid
 +
bash code.</p>
  
'''Před nabídnutím kteréhokoliv balíčku věnujte pozornost následujícím odstavcům:'''
+
<p><strong>PARTITIONS:</strong> Allows you to define partitions for your hard disk,
 +
separated by spaces.</p>
  
 +
<ul>
 +
<li>first comes the device file for the hard disk</li>
 +
<li>then for each partition you want: size in MiB (or '*' for all remaining
 +
space),filesystem type and optionally a '+' to toggle the bootable flag.
 +
separated by colons (':')</li>
 +
</ul>
  
1. Prosíme přidejte komentář následujícího formátu na začátek vašeho souboru PKGBUILD:
+
<p><strong>BLOCKDATA:</strong> In this multi-line variable you can describe for each
 +
partition you'll have how it should be used. Study the examples to see how
 +
it works.</p>
  
Contributor: vaše Jméno <váš.email>
+
<h3>Customizing Installations</h3>
  
2. Ověřte si závislosti balíčku (např. spuštěním ldd u dynamických souborů, kontrolou nástrojů využívaných ve skriptech, apod.). Také je dobrý nápad, použít utilitu namcap (napsanou Jasonem Chu jason@archlinux.org) k analýze, jestli je váš balíček v pořádku: namcap vám řekne o špatných právech, chybějících závislostech, nepotřebných závislostech, a dalších obvyklých chybách. Balíček namcap si můžete nainstalovat přes pacman.
+
<p>You can also customize your installation experience by writing new
 +
procedures (possibly inheriting from current procedures) or config files for
 +
procedures that support it (eg automatic).
 +
You have all the aif libraries at your disposal and you can create new
 +
libraries. (see /usr/lib/aif)
 +
This is a moving target, so consult the AIF readme for more information.</p>
  
3. Všechny balíčky by měly přicházet jako komprimovaný soubor tar obsahující adresář s nově vytvořeným balíčkem, PKGBUILD, filelist a doplňkové soubory (patche, install, ...). Jméno archivu by mělo přinejmenším obsahovat jméno balíčku.
+
<h1>Your new system</h1>
  
4. Sledujte oznámení ohledně aktuálně nabízených balíčků, jelikož nová implementace celého postupu bývá současně diskutovaná mezi vývojáři. Pokud si myslíte, že je váš balíček také zajímavý aby počkal, můžete se samozřejmě zeptat spolehlivého uživatele (Trusted User), zda by byl ochotný přijmout váš balíček do zahrnutí v jeho repozitáři.
+
<p>If all went well, you can reboot your system (make sure you don't boot again
 +
from the same USB disk or CD-ROM drive) and your new system will boot.</p>
  
==Často kladené otázky (FAQ)==
+
<p>You'll notice that in the early userspace (the part that comes after the
 +
bootloader) the hooks (as defined in mkinitcpio.conf) needed to get your root
 +
filesystem are run. <br />
 +
If you have lvm, it will run the lvm hook.  If you use encryption, it will
 +
run the keymap and encrypt hooks so you can enter your password to decrypt the
 +
volume.</p>
  
Otázky zde uvedené pokrývají jenom některé problémy, kterým se můžete vyhnout při bootování nebo instalaci výchozího systému Arch Linux. Pokud máte otázky ohledně pozdějšího použití systémových utilit, nastavení XFree86, atd. nebo jak nakonfigurovat váš hardware, prosím zamiřte na web Wiki. Jestliže si myslíte, že zde není uveden problém, který by tu měl být, tak prosím upozorněte autora tohoto dokumentu, jehož adresa je k nalezení úplně nahoře v tomto dokumentu.
+
<p>Once the system is booted, login as root. By default the password is empty
 +
but in the interactive procedure you can change it.</p>
  
<b>Při instalaci balíčku pacman neuspěje, kvůli řešení závislostí balíčku A, protože balíček B není v balíčkové sadě</b>
+
<h1>More information</h1>
  
<i>Pokud není něco velmi poškozené, což by pravděpodobně vedlo k mnohonásobnému nahlášení více lidmi, pravděpodobně jste jen zapomněli připojit správně vaše cílové oddíly. Toto přiměje pacmana rozbalit databázi balíčků do výchozího ramdisku, který se však celkem rychle naplní a nakonec vede k této chybě.
+
<h2>Package Management</h2>
  
Ujistěte se, že v menu Filesystem Mountpoints používáte pro potvrzení vašich změn volbu DONE a ne CANCEL. Tato chyba by neměla nastat, jestliže použijete volbu Auto-Prepare; případně to prosím nahlaste jako bug.</i>
+
<p>Pacman is the package manager which tracks all the software installed on your
 +
system. It has simple dependency support and uses the standard gzipped tar
 +
archive format for all packages. Some common tasks you might need to use
 +
during installation, are explained below with their respective commands. For
 +
an extensive explanation of pacman's options, read man pacman or consult the
 +
Arch Linux [http://wiki.archlinux.org/index.php/Pacman Wiki].</p>
  
<b>Při bootování obdržím zprávu kernel panic: Unable to open initial console</b>
+
<p><strong>Typical tasks:</strong></p>
  
<i>Pravděpodobně jste si zkompilovali své vlastní uživatelské jádro a zapomněli jste zahrnout podporu DevFS. Při konfiguraci vašeho jádra si zajistěte vyžádání pro systémovou podporu souborů /dev (/dev file system support) a Automatické připojování při bootu (Automatically mount at boot). Abyste tyto volby vůbec viděli, budete také potřebovat Výzvu pro vývojáře a/nebo nekompletní kód/ovladače (Prompt for development and/or incomplete code/drivers).</i>
+
<ul>
 +
<li><p>Refreshing the package list</p>
  
<b>Jak mohu nainstalovat balíčky z instalačního CD pomocí pacman --sync (tak, aby za mě byly vyřešeny závislosti)?</b>
+
<p># pacman --sync --refresh</p>
  
<i>Pokud byste chtěli instalovat balíčky spíše z CD namísto jejich stahování, pak někde připojte instalační CD (např. /mnt/cd) a přidejte následující řádek přímo pod řádek [current] v /etc/pacman.conf:
+
<p># pacman -Sy</p></li>
 +
</ul>
  
Server = file:///mnt/cd
+
<p>This will retrieve a fresh master package list from the repositories defined
 +
in the /etc/pacman.conf file and decompress it into the database area.</p>
  
Nahraďte /mnt/cd přípojným bodem, který jste zvolili. Poté použijte pacman --sync jako obvykle. Nyní by se pro balíčky měl nejprve zkontrolovat adresář /mnt/cd.</i>
+
<ul>
 +
<li><p>Search the repositories for a package</p>
  
<b>Jak mohu vytvořit více oddílů swap během instalace?</b>
+
<p># pacman --sync --search <regexp></p>
  
<i>Jestliže chcete vytvořit a použít více swap oddílů, tak pochopitelně nebudete moci použít volbu Auto-Prepare. Místo toho vytvořte oddíly manuálně a vytvořte si tolik swap oddílů, kolik si jen vaše srdce žádá. Vraťte se zpět do instalace a při nastavení přípojných bodů si nevšímejte, že jste dotázáni pouze na jeden oddíl swap. Jakmile přejdete přes instalaci a jste u úpravy vašich systémových konfiguračních souborů, můžete upravit soubor fstab a vložit řádek pro každé swap zařízení a při tom i pozměnit již nastavená zařízení. Doplněné swapy budou aktivovány po nabootování, jakmile je inicializačními skripty spuštěn příkaz swapon -a.
+
<p># pacman -Ss <regexp></p></li>
 +
</ul>
  
Pokud z nějakého podivného důvodu nemůžete čekat s aktivací více swap oddílů nebo souborů až na konec instalace, budete muset otevřít shell na jednom z virtuálních terminálů a provést swapon <zařízení> pro každou jednotku nebo soubor swap, které jste dříve vytvořili. Poté pokračujte v instalaci jak bylo vysvětleno výše.
+
<p>Search each package in the sync databases for names or descriptions that match
 +
regexp.</p>
  
V případě, že upřímně přemýšlíte o nastavení více swap souborů či jednotek byste měli mít na paměti, že jádro, které potřebuje swapovat vlastně ostře požaduje více RAM, ne více swap prostoru. Prosím krmte dobře svého tučňáka. Děkuji.</i>
+
<ul>
 +
<li><p>Display specific package info from the repository database</p>
  
<b>Jak mohu překonfigurovat LILO ze záchranného režimu?</b>
+
<p># pacman --sync --info foo</p>
  
<i>V prvním kroku jednoduše nabootujte z instalačního CD nebo diskety Archu. Jestliže nejsou vaše oddíly poškozené a nepotřebují kontrolu, měli byste doplnit bootovací parametr jádra root= podle nabízených instrukcí. Toto nabootuje přímo do vašeho systému a vy můžete přeskočit vše, až na poslední krok pro rekonfiguraci a spuštění LILO.
+
<p># pacman -Si foo</p></li>
 +
</ul>
  
Pokud nemůžete nabootovat přímo z vašeho starého rootu, nabootujte z CD jako kdybyste chtěli začít instalaci. Jakmile jste v shellu, připojte root oddíl vašeho pevného disku do adresáře /mnt, například takto:
+
<p>Displays information from the repository database on package foo (size,
 +
build date, dependencies, conflicts, etc.)</p>
  
mount /dev/discs/disc0/part3 /mnt
+
<ul>
 +
<li><p>Adding a package from the repositories</p>
  
Poté připojte kterékoliv další oddíly do jejich náležitých přípojných bodů uvnitř tohoto vašeho rootu, například oddíl /boot:
+
<p># pacman --sync foo</p>
  
mount /dev/discs/disc0/part1 /mnt/boot
+
<p># pacman -S foo</p></li>
 +
</ul>
  
Nyní potřebujete připojit váš adresář DevFS v oblasti /mnt, kde ho bude schopno najít LILO:
+
<p>Retrieve and install package foo, complete with all dependencies it requires.
 +
Before using any sync option, make sure you refreshed the package list.</p>
  
/mnt/bin/mount --bind /dev /mnt/dev
+
<ul>
 +
<li><p>List installed packages</p>
  
Jakmile je vše připojeno, udělejte adresář /mnt vaším novým rootem pomocí příkazu chroot /mnt. Spustí se nový shell a umístí vás do adresáře /mnt, který bude od teď považován za váš /.
+
<p># pacman --query</p>
  
Nyní můžete upravit váš /etc/lilo.conf dle vaší chuti a spustit LILO pro opravu čehokoli co bylo potřeba. Pokud chcete opustit tento nový root a vrátit se zpět do originálního souborového stromu, jednoduše napište exit. Nyní můžete použít příkaz reboot a otestovat vaše změny.</i>
+
<p># pacman -Q</p></li>
 +
</ul>
  
<b>Nemohu se přes ssh přihlásit na svůj stroj!</b>
+
<p>Displays a list of all installed packages in the system.</p>
  
<i>Upravte váš soubor /etc/hosts.deny. Implicitní konfigurace odmítá všechny příchozí spojení.</i>
+
<ul>
 +
<li><p>Check if a specific package is installed</p>
  
<b>Jak mohu okamžitě nahrát moduly během bootování?</b>
+
<p># pacman --query foo</p>
  
<i>Jestliže si přejete zavést bezpodmínečně modul bez typických vazeb na zařízení, přidejte jméno modulu do seznamu MODULES vašeho /etc/rc.conf. Pro vyžádané zavedení při přístupu k zařízení ho přidejte jako obykle s příkazem alias do vašeho /etc/modprobe.conf (/etc/modules.conf u jádra řady 2.4). Pokud zavádíte modul prostřednictvím seznamu MODULES a chcete k němu doplnit některé volby, přidejte pouze do souboru /etc/modprobe.conf příslušný řádek options.</i>
+
<p># pacman -Q foo</p></li>
 +
</ul>
  
<b>Jádro odmítá nabootovat kvůli lost interrupt</b>
+
<p>This command will display the name and version of the foo package if it is
 +
installed, nothing otherwise.</p>
  
<i>Jádro odmítá nabootovat. Zastaví se u:
+
<ul>
 +
<li><p>Display specific package info</p>
  
IRQ probe failed for hda
+
<p># pacman --query --info foo</p>
hda lost interrupt
 
  
Tato chyba se vyskytuje u některých řadičů HD u jádra řady 2.6.x. Většinou pomáhá přidat k jádru při bootu volbu acpi=off.</i>
+
<p># pacman -Qi foo</p></li>
 +
</ul>
  
<b>Obdržel jsem zprávu access denied při pokusu přehrát zvuk nebo číst disky DVD</b>
+
<p>Displays information on the installed package foo (size, install date, build
 +
date, dependencies, conflicts, etc.)</p>
  
<i>Přidejte uživatele do skupin optical a audio. Například:
+
<ul>
 +
<li><p>Display list of files contained in package</p>
  
gpasswd -a johndoe optical
+
<p># pacman --query --list foo</p>
gpasswd -a johndoe audio
 
  
Změna skupiny se projeví až po odhlášení (logout) a opětovném přihlášení (login) zvoleného uživatele (např. johndoe).
+
<p># pacman -Ql foo</p></li>
 +
</ul>
  
Pokud máte jednotku DVD, můžete si vytvořit symbolický odkaz /dev/dvd na vaše skutečné DVD zařízení.
+
<p>Lists all files belonging to package foo.</p>
  
Například, jestliže používáte udev a vaše jednotka DVD je /dev/hdc, proveďte jako root následující:
+
<ul>
 +
<li><p>Find out which package a specific file belongs to</p>
  
cat >>/etc/udev/rules.d/00.rules <<EOF > KERNEL="hdc", NAME="hdc", SYMLINK="dvd" > EOF
+
<p># pacman --query --owns /path/to/file</p>
/etc/start_udev
 
mount /dev/pts
 
mount /dev/shm</i>
 
  
<b>Když zkouším instalovat balíčky s pacmanem, obdržím zprávu: error: xorg conflicts with xfree86</b>
+
<p># pacman -Qo /path/to/file</p></li>
 +
</ul>
  
<i>Toto je dočasný problém, jelikož provádíme úplný přechod na xorg. V současnosti stále ještě některé balíčky závisí speciálně na xfree86, takže se pacman splete.
+
<p>This query displays the name and version of the package which contains the
 +
file referenced by its full path as a parameter.</p>
  
Tento problém můžete vyřešit výslovnou instalací xorg a poté až instalací dalších balíčků.
+
<h2>DODATEK</h2>
  
pacman -S xorg
+
<p>Pro některé související informace, které mohou ocenit nováčci, vizte [http://wiki.archlinux.org/index.php/Official_Arch_Linux_Install_Guide_Appendix Dodatek oficiálního průvodce instalací Arch Linuxu (anglicky)].</p>
pacman -S otherpkg1 otherpkg2 ...
 
</i>
 

Revision as of 13:58, 11 July 2010


This template has only maintenance purposes. For linking to local translations please use interlanguage links, see Help:i18n#Interlanguage links.


Local languages: Català – Dansk – English – Español – Esperanto – Hrvatski – Indonesia – Italiano – Lietuviškai – Magyar – Nederlands – Norsk Bokmål – Polski – Português – Slovenský – Česky – Ελληνικά – Български – Русский – Српски – Українська – עברית – العربية – ไทย – 日本語 – 正體中文 – 简体中文 – 한국어


External languages (all articles in these languages should be moved to the external wiki): Deutsch – Français – Română – Suomi – Svenska – Tiếng Việt – Türkçe – فارسی

Template:Article summary start Template:Article summary text Template:Article summary heading Template:Article summary wiki (Pokud s Arch Linuxem začínáte) Template:Article summary end

Úvod

Co je Arch Linux?

Arch Linux je nezávisla vyvíjená linuxová distribuce optimalizovaná pro i686 a x86_64, která původně zakládala na myšlenkách z distribuce CRUX.
Vývoj je zaostřen na rovnováhu jednoduchosti, elegantnosti, korektnosti kódu a nejnovějšího softwaru.
Jeho odlehčenost a jednoduchý návrh ho dělá snadno rozšiřitelným a tvarovatelným pro jakýkoliv druh systému, jenž budujete.

Licence

Arch Linux a jeho skripty jsou pod copyrightem

2002-2007 Judd Vinet

2007-2010 Aaron Griffin

a jsou licencovány pod licencí GNU GPL.

Před instalací

Architektury

Arch Linux je optimalizován pro procesory i686 a x86_64 a proto nepoběží na jakékoliv nižší nebo nekompatibilní generaci procesorů x86 (i386, i486 nebo i586). Je vyžadováno alespoň Pentium Pro, Pentium II nebo AMD Athlon (K7). (Technicky jsou procesory bez instrukce cmov, jakými jsou AMD K6 a Via C3, také i686, ale my používáme gcc a gcc zase používá instrukce cmov.) Před instalací Arch Linuxu byste se měli rozhodnout, jakou instalační metodu chcete použít.

Dostupné obrazy

Arch Linux poskytuje ISO soubory, které mohou být zapsány na CD nebo na pevné či Flash disky.

Je použit bootloader Isolinux. Každé instalační médium má dvě varianty, jež se liší pouze v poskytovaných balíčcích.

  • Obrazy "core" obsahují snímek hlavních balíčků distribuce.
    Tyto obrazy jsou nejvhodnější pro lidi, kteří mají internetové připojení, které je pomalé nebo se špatně nastavuje.

  • Obrazy "net" neobsahují vůbec žádné balíčky. Postahují si je ze sítě.
    Tyto obrazy jsou upřednostňovány, protože u nich v závěru skončíte se zcela aktuálním systémem, a jsou nejvhodnější pro lidi s rychlým připojením k Internetu.

Instalátoru můžete nařídit, aby si obstaral balíčky z Internetu (nebo jakékoliv jiné sítě) u jakéhokoliv z těchto obrazů. Všechny obrazy mohou též být použity jako plně funkční prostředí pro obnovu systému.
Tyto obrazy fungují stejně jako jakákoliv jiná běžná instalace Arch Linuxu.
Defakto jsou úplně totožné, pouze jsou nainstalovány na obraz CD nebo Flash disku namísto na pevný disk.
Obsahují celou "základní" sadu balíčků, jakož i rozličné síťové nástroje a ovladače, a je v nich nainstalován balíček aif.
Pokud budete při jejich používání potřebovat ještě něco dalšího, stačí rozběhat připojení k Internetu a nainstalovat to pacmanem.
Krátký přehled příkazů pro pacmana je dostupný na konci tohoto dokumentu.

Všechny obrazy jsou dostupné ve variantě pro i686, x86_64 nebo obojí. Poslední zmíněná obsahuje obě dvě architektury a nechá vás si při bootu vybrat.

Instalační nástroj AIF

Arch Linux pro provádění instalace používá AIF (Arch Linux Installation Framework).
Tento nástroj — napsaný v bashi — sestává z několika knihoven pro provádění různých funkcí (instalace balíčků, nastavení disků atd.) a několika takzvaných procedur, které využívají tyto knihovny pro snadnou instalaci nebo související menší úkoly ("částečné procedury"). Běžně jsou přítomné tyto procedury:

  • interactive: Interaktivní instalační procedura, která se vás zeptá na některé věci, provede vás instalací a pomůže vám zkonfigurovat systém pomocí automatických změn nastavení v závislosti na tom, co jste předtím uvedli (např. v nastavení sítě)
    Instalovaný systém bude mít zpočátku nainstalovanou pouze přizpůsobitelnou sadu "základních" balíčků s jakýmikoliv utilitami a ovladači, které potřebujete pro to, abyste mohli být online.
    Jakmile úspěšně nabootujete nainstalovaný systém, spustíte úplný upgrade systému a nainstalujete jakékoliv jiné balíčky chcete. (zastoupeno jako /arch/setup)
  • automatic: Automatizovaná procedura navržená pro nízkou nebo nulovou interaktivitu.
    Používá pro konfiguraci cílového systému profily.
    Vizte /usr/share/aif/examples/ pro ukázkové soubory profilů. Tyto ukázky implementují celkem obecné scénáře, ale můžete si je pozměnit, jak chcete, abyste tak nainstalovali zvláštní balíčky, provedli změny v konfiguraci atd.
  • base: Základní instalace s nízkou interaktivitou a běžnými předdefinovanými hodnotami.
    Tato procedura je používána jako základ pro ostatní procedury a NENÍ zamýšlena pro přímé použití koncovými uživateli.
  • partial-configure-network: odkrývá krok pro konfiguraci sítě z interaktivní procedury, aby vám tak pomohla nastavit síť v živém prostředí.
  • partial-disks: Pro zpracování diskového subsystému nebo provedení rollbacku.
  • partial-keymap: Pro změnu nastavení klávesnice nebo fontu v konzoli (zastoupeno jako km)

Tango-preferences-desktop-locale.pngThis article or section needs to be translated.Tango-preferences-desktop-locale.png

Notes: please use the first argument of the template to provide more detailed indications. (Discuss in Talk:Official Installation Guide (Česky)#)

The benefit of procedures such as partial-keymap and partial-configure-network over direct usage of tools such as loadkeys or ifconfig is that when running the interactive procedure, you will get asked if you want to apply your settings to the config files of the target system.

If you want to go further, you can also:

  • write your own procedures from scratch or by overriding certain parts of other procedures
  • write your own libraries, to provide new, reusable functionality
  • create your own configs for the procedures that support them (eg automatic)

For more information, consult the readme of AIF.

Acquiring Arch Linux

  • You can download Arch Linux from any of the mirrors listed on the download page.

  • You may also purchase an installation CD from Archux, OSDisc or LinuxCD and have it shipped anywhere in the world.

Preparing the Installation Media

  • Download your chosen medium through torrent (preferred) or from your favorite mirror.

  • Download iso/<release>/sha1sums.txt

  • Verify the integrity of the .iso image using sha1sum:

    sha1sum --check sha1sums.txt

    archlinux-XXX.iso: OK

  • Burn the ISO image to a CD-R or CD-RW using any software of your choice, or if using a USB mass storage device, such as a thumb drive, using dd or similar raw-write software:

    dd if=archlinux-XXX.iso of=/dev/sdX

Make sure to use /dev/sdX and not /dev/sdX1.
This command will irrevocably delete all files on your USB stick, so make sure you don't have any important files on it before doing this.

Installing Arch Linux

Using the Install Media

Pre-boot

Make sure your BIOS is set in a way to allow booting from your CD-ROM or USB device.
Reboot your computer with the Arch Linux Installation CD in the drive or the USB stick plugged in the port. Once the installation medium has started booting you will see the Arch Linux logo and a grub menu waiting for your selection.
Most likely you can just hit enter at this point.
If Grub hangs, you're one of the unlucky few whose CD-rom drive doesn't work with grub and you should try the isolinux image.

Post-boot

At the end of the boot procedure, you should be at a login prompt with some simple instructions at the top of the screen.
You should login as root. At this point you can optionally perform manual preparations and commence the actual installation

  • If you prefer a non-US keymap or specific consolefont, type km to change any of these.
  • If for some reason you need network access before starting the installer (the interactive procedure lets you configure the network for NET installations)
    you can type aif -p partial-configure-network

For both items, changed settings will be remembered to be optionally applied to the target system when using the interactive procedure.

There is also an arch login which can be usefull if you want to do things as non-privileged user.
Most people don't need this.

You will find that everything you need to perform this installation (a copy of this guide, aif README, shortcuts to common aif procedures) can be found in /arch

Using PXE (Network booting)

Server

On another machine running (Arch) Linux (live or normal),
you need to install and configure a dhcp and tftpd daemon. Dnsmasq is a fine choice which can do both.
You also need a nbd (network block device) daemon so the client can load the needed files.

You can find more info on the wiki Community contributed documentation

(this section could be a bit more elaborate)

Client

Configure your system to try network booting (pxe) first. On most systems this happen by default. You will get an IP from the server and load all needed files over the network automatically. Once booted, you can proceed as normal.

Performing the installation

You can either use the interactive procedure or the automatic one.
See section [#Aif_the_installation_tool 2.3 AIF, the installation tool] or the AIF readme for more info.

Interactive Installation Procedure

Type /arch/setup (or aif -p interactive, which is the same) to start.

After the welcome message and disclaimer you will be presented with the main installation menu. You can use UP and DOWN arrow to navigate menus. Use TAB to switch between buttons and ENTER to select. At any point during the install process, you can switch to your 7th virtual console (ALT-F7) to view the output from the commands the setup is running. Use (ALT-F1) to get back to your first console where the installer is running, and any F-key in between if you need to open another console to intervene manually for any reason.

Select Source

As a first step you must choose the method you want to install Arch Linux. If you have a fast Internet connection, you might prefer the NET installation to ensure you get the latest packages instead of using the potentially outdated CD or USB image contents. If you're using a NET image you don't have much choice ;-).

CD-ROM or OTHER SOURCE

When choosing a CD-ROM or OTHER SOURCE install you will only be able to install packages contained on the CD, which may be quite old, or packages stored on a medium you were able to mount (DVD, USB stick or similar) somewhere in the filesystem tree manually. Of course it has the advantage that you won't need an Internet connection, and is therefore the recommended choice for dialup users or those unable or unwilling to download the entire package set.

NET (FTP/HTTP)
Setup Network

The first entry Setup Network will allow you to install and configure your network device. If you are using a wireless device you will still need to use the usual utilities to configure it manually, in which case this part of the installer isn't much use to you. A list of all currently available network devices is presented to you. If no ethernet device is available yet, or the one you wish to use is missing, either hit OK and go on to probe for it, or switch to another console and load the module manually. If you still can't configure your network card, make sure it's physically been properly installed, and that it is supported by the Linux kernel.

When the correct module is loaded, and your desired network card is listed, you should select the ethernet device you want to configure and you will be given the option to configure your network with DHCP. If your network uses DHCP, hit YES and let the installer do the rest. If you select NO, you will be asked to enter the networking information manually. Either way, your network should be successfully configured, and you may check connectivity using standard tools like ping on another console.

Choose Mirror

Choose Mirror will allow you to choose the preferred mirror to download the packages that will be installed in your Arch Linux system. You should choose a mirror situated near where you live, in order to achieve faster download speed. At some later point of the installation, you will be given the option to use the mirror you choose at this step, as the default mirror to download packages from.

*Note: * ftp.archlinux.org is throttled to 50 KB/s.

These menu entries are only available when choosing FTP Installation, for rather obvious reasons. After successful preparation, choose Return to Main Menu.

Set Clock

Set Clock will allow you to set up your system clock and date. First you have to say if your hardwareclock is (or should be) in UTC or localtime. UTC is preferred, but if you have an OS installed which cannot handle UTC BIOS times correctly -like Windows- you'll have to choose localtime. Next the setup will want you to select your continent/country (timezone), and allow you to set the date and time (for which you can also use NTP if your network is up)

Prepare Hard Drive

Prepare Hard Drive will lead you into a submenu offering two alternatives of preparing your target drive(s) for installation, and a means to undo changes if you want to retry.

  • Auto-prepare will automatically partition (and fully overwrite) one disk of your choice. It creates a simple layout with a /boot, swap, / and /home partition where you have some control over the used filesystems and sizes thereof.
  • If you wish/need more control you can manually partition one or more hard disks and then manually specify a complete setup using the partitions on your disks. You can also use things such as lvm and dm_crypt here.
  • The Rollback feature will check which filesystems were created by either of these methods, unmount the relevant filesystems and destroy lvm and dm_crypt volumes if they were created by you. You need this option if you want to undo or redo a certain scheme. You will be prompted for this if you forget.

Notes:

  • AIF can help you set up new dm_crypt and lvm volumes, but not (yet) softraid.
  • AIF currently doesn't help you creating volumegroups that span multiple physical volumes. (if you need this -unlikely- : use vgcreate)
  • AIF supports reusing filesystems, but only if it can find the blockdevice. If you want to reuse a filesystem that is on top of lvm/dm_crypt/softraid, you'll need to bring up the volumes yourself.
Auto-Prepare

Auto-Prepare will automatically partition a hard drive of your choice into a /boot, swap, a root partition, and a /home and then create filesystems on all four. These partitions will also be automatically mounted in the proper place. To be exact, this option will create:

  • 32 MB ext2 /boot partition
  • 256 MB swap partition
  • 7.5 GB root partition
  • /home partition with the remaining space

You will be prompted to modify the sizes to your requirements, but /home will always use the remaining disk space. You can customize the used filesystem for /boot and for both of root and /home at once.

AUTO-PREPARE WILL ERASE ALL DATA ON THE CHOSEN HARD DRIVE!

Manually partition Hard Drives

Here you can select the disk(s) you want to partition, and you'll be dropped into the cfdisk program where you can freely modify the partitioning information until you [Write] and [Quit]. You will need at least a root partition to continue the installation.

Manually configure block devices, filesystems and mountpoints

In this menu all recognized partitions are listed. On top of these you can create new filesystems. You should be aware of three things:

  • All of this is just a model, everything will only be set up after you confirm.
  • Not all blockdevices support all filesystems (Eg you cannot put an LVM volumegroup on something other then a LVM physical volume). The installer will automatically filter the list of possible filesystems and even select the one automatically for you if there's only one option.
  • Some filesystems will cause new blockdevices to be created. This is the case for dm_crypt and lvm volumes. You will see them appear in the model and you can use them to put another filesystem on top of it.
  • When asked for (optional) options to mkfs tools, pass arguments which will literally be added when calling mkfs. For example, to disable the journal on ext filesystems:
    • don't do: ^has_journal
    • but rather: -O ^has_journal

When filesystems setup is complete, you can select 'Done'. At this point a check will be run which will tell you any critical errors (such as no root filesystem) and/or give you some warnings which you may ignore (like no swap). If anything is found, you can go back to fix these issues, or continue at which point everything will be setup the way you asked.

For example, if you want a setup that uses LVM on top of dm_crypt, you would:

  • make sure that you have a 2 partitions: a small one for the unencrypted boot (about 100M) and one for the rest of the (encrypted) system. (do this in "Manually partition hard drives")
  • on your /dev/sdX1, make an ext2 filesystem with mountpoint /boot
  • on your /dev/sdX2, make a dm_crypt volume, with label sdX2crypt (or whatever you want)
  • /dev/mapper/sdX2crypt will appear. Put a LVM physical volume on this
  • /dev/mapper/sdX2crypt+ appears. This is the representation of the physical volume. Put a volumegroup on this, with label cryptpool (or whatever you want)
  • /dev/mapper/cryptpool appears. On this volumegroup you are able to put multiple logical volumes. Make 2:
    • one with size 5G: label this cryptroot
    • one with size 10G: label this crypthome
  • 2 new volumes appear:
    • /dev/mapper/cryptpool-cryptroot: on this blockdevice, you can put your root filesystem, with mountpoint /.
    • /dev/mapper/cryptpool-crypthome is the blockdevice on which you can put the filesystem with mountpoint /home.
  • If you want swapspace, make a logical volume for swap and put a swap volume on it.
  • That's it! If you select 'done' it should process the model and create your disk setup the way you specified. The cool part is that you can pick relatively small values for your volumes to start with, and if you need more space later you can grow the logical volume and the filesystem on top of it.
Rollbacks

The rollback function will do everything necessary to "undo" changes you made in the 'Manually configure block devices, filesystems and mountpoints' or 'Autoprepare' step, to allow you completely redo your setup.

It will:

  • unmount filesystems from the target system
  • destroy/undo lvm and dm_crypt volumes.

It will not:

  • undo any partitioning
  • remove 'simple' filesystems such as ext3, xfs, swap etc.

The reason for this is simple: only things that might disturb subsequent hard disk preparations need to be undone.

Select Packages

Select Packages will let you select the packages you wish to install from the CD, USB or your NET mirror. You have the opportunity to specify whole package groups from which you'd generally like to install packages, then fine-tune your coarse selection by (de)selecting individual packages from the groups you have chosen using the space bar. It is recommended that you install all the "base" packages, but not anything else at this point. The only exception to this rule is installing any packages you need for setting up Internet connectivity.

Once you're done selecting the packages you need, leave the selection screen and continue to the next step.

Install Packages

Install Packages will now install the base system and any other packages you selected with resolved dependencies onto your harddisk.

Configure System

Configure System does multiple things:

  • automatically preseed some configuration files (eg grub's menu.lst, mkinitcpio.conf's HOOKS, keymap settings in rc.conf, pacman mirror etc)
  • preseed some configuration files after you agreed. (eg network settings)
  • allow you to manually change important config files for your target system. You'll be asked which text editor you want to use. You have the choice between nano, joe and vi
  • allow you to set the root password for the target.

Configuration Files

These are the core configuration files for Arch Linux. If you need help configuring a specific service, please read the appropriate manpage or refer to any online documentation you need. In many cases, the Arch Linux Wiki and forums are a rich source for help as well.

  • /etc/rc.conf
  • /etc/fstab
  • /etc/mkinitcpio.conf
  • /etc/modprobe.d/modprobe.conf
  • /etc/resolv.conf
  • /etc/hosts
  • /etc/hosts.deny
  • /etc/hosts.allow
  • /etc/locale.gen
  • /etc/pacman.d/mirrorlist
  • /etc/pacman.conf

/etc/rc.conf

This is the main configuration file for Arch Linux. It allows you to set your keyboard, timezone, hostname, network, daemons to run and modules to load at bootup, profiles, and more.

LOCALE: This sets your system language, which will be used by all i18n- friendly applications and utilities. See locale.gen below for available options. This setting's default is fine for US English users.

HARDWARECLOCK: Either UTC if your BIOS clock is set to UTC, or localtime if your BIOS clock is set to your local time. If you have an OS installed which cannot handle UTC BIOS times correctly, like Windows, choose localtime here, otherwise you should prefer UTC, which makes daylight savings time a non-issue and has a few other positive aspects.

USEDIRECTISA: If set to "yes" it tells hwclock to use explicit I/O instructions to access the hardware clock. Otherwise, hwclock will try to use the /dev/rtc device it assumes to be driven by the rtc device driver. This setting's default "no" is fine for people not using an ISA machine.

TIMEZONE: Specifies your time zone. Possible time zones are the relative path to a zoneinfo file starting from the directory /usr/share/zoneinfo. For example, a German timezone would be Europe/Berlin, which refers to the file /usr/share/zoneinfo/Europe/Berlin. If you don't know the exact name of your timezone file, worry about it later.

KEYMAP: Defines the keymap to load with the loadkeys program on bootup. Possible keymaps are found in /usr/share/kbd/keymaps. Please note that this setting is only valid for your TTYs, not any graphical window managers or X! Again, the default is fine for US users.

CONSOLEFONT: Defines the console font to load with the setfont program on bootup. Possible fonts are found in /usr/share/kbd/consolefonts.

CONSOLEMAP: Defines the console map to load with the setfont program on bootup. Possible maps are found in /usr/share/kbd/consoletrans. Set this to a map suitable for the appropriate locale (8859-1 for Latin1, for example) if you're using an UTF-8 locale above, and use programs that generate 8-bit output. If you're using X11 for everyday work, don't bother, as it only affects the output of Linux console applications.

USECOLOR: Enable (or disable) colorized status messages during boot-up.

MOD_AUTOLOAD: If set to "yes", udev will be allowed to load modules as necessary upon bootup. If set to "no", it will not.

MODULES: In this array you can list the names of modules you want to load during bootup without the need to bind them to a hardware device as in the modprobe.conf. Simply add the name of the module here, and put any options into modprobe.conf if need be. Prepending a module with a bang ('!') will blacklist the module, and not allow it to be loaded.

USELVM: Set to "yes" to run a vgchange during sysinit, thus activating any LVM groups

HOSTNAME: Set this to the hostname of the machine, without the domain part. This is totally your choice, as long as you stick to letters, digits and a few common special characters like the dash.

INTERFACES: Here you define the settings for your networking interfaces. The default lines and the included comments explain the setup well enough. If you use DHCP, 'eth0="dhcp"' should work for you. If you do not use DHCP just keep in mind that the value of the variable (whose name must be equal to the name of the device which is supposed to be configured) equals the line which would be appended to the ifconfig command if you were to configure the device manually in the shell.

ROUTES: You can define your own static network routes with arbitrary names here. Look at the example for a default gateway to get the idea. Basically the quoted part is identical to what you'd pass to a manual route add command, therefore reading man route is recommended or simply leave this alone.

[/index.php/Network_Profiles NET_PROFILES]: Enables certain network profiles at bootup. Network profiles provide a convenient way of managing multiple network configurations, and are intended to replace the standard INTERFACES/ROUTES setup that is still recommended for systems with only one network configuration. If your computer will be participating in various networks at various times (eg, a laptop) then you should take a look at the /etc/network-profiles/ directory to set up some profiles. There is a template file included there that can be used to create new profiles. This now requires the netcfg package.

DAEMONS: This array simply lists the names of those scripts contained in /etc/rc.d/ which are supposed to be started during the boot process. If a script name is prefixed with a bang (!), it is not executed. If a script is prefixed with an "at" symbol (@), then it will be executed in the background, ie. the startup sequence will not wait for successful completion before continuing. Usually you do not need to change the defaults to get a running system, but you are going to edit this array whenever you install system services like sshd, and want to start these automatically during bootup.

/etc/fstab

Filesystem settings and mountpoints are configured here. The installer should have created the necessary entries. Ensure they are accurate and correct.

/etc/mkinitcpio.conf

This file allows you to fine-tune the initial ramdisk for your system. The ramdisk is a gzipped image that is read by the kernel during bootup. Its purpose is to bootstrap the system to the point where it can access the root filesystem. This means it has to load any modules that are required to "see" things like IDE, SCSI, or SATA drives (or USB/FW, if you are booting off a USB/FW drive). Once the ramdisk loads the proper modules, either manually or through udev, it passes control to the Arch system and your bootup continues. For this reason, the ramdisk only needs to contain the modules necessary to access the root filesystem. It does not need to contain every module you would ever want to use. The majority of your everyday modules will be loaded later on by udev, during the init process.

By default, mkinitcpio.conf is configured to autodetect all needed modules for IDE, SCSI, or SATA systems through so-called HOOKS. The installer should also have inserted hooks like crypt, lvm, keymap and usbinput if relevant. This means the default initrd should work for almost everybody. You can edit mkinitcpio.conf and remove the subsystem HOOKS (ie, IDE, SCSI, RAID, USB, etc) that you don't need. You can customize even further by specifying the exact modules you need in the MODULES array and remove even more of the hooks, but proceed with caution.

If you're using RAID on your root filesystem, the RAID settings near the bottom must be configured. See the wiki pages for RAID and mkinitcpio for more info. If you're using a non-US keyboard, you should also add the 'keymap' hook, as well as the 'usbinput' hook if you are using a USB keyboard.

/etc/modprobe.d/modprobe.conf

This tells the kernel which modules to load for system devices, and what options to set. For example, to have the kernel load the Realtek 8139 ethernet module when it starts the network (ie. tries to setup eth0), use this line:

<code> alias eth0 8139too
</code>

Most people will not need to edit this file.

/etc/resolv.conf

Use this file to manually setup your preferred nameserver(s). It should basically look like this:

<code> search domain.tld

 nameserver 192.168.0.1

 nameserver 192.168.0.2
</code>

Replace domain.tld and the ip addresses with your settings. The so-called search domain specifies the default domain that is appended to unqualified hostnames automatically. By setting this, a ping myhost will effectively become a ping myhost.domain.tld with the above values. These settings usually aren't mighty important, though, and most people should leave them alone for now. If you use DHCP, this file will be replaced with the correct values automatically when networking is started, meaning you can and should happily ignore this file.

/etc/hosts

This is where you stick hostname/ip associations of computers on your network. If a hostname isn't known to your DNS, you can add it here to allow proper resolving, or override DNS replies. You usually don't need to change anything here, but you might want to add the hostname and hostname + domain of the local machine to this file, resolving to the IP of your network interface. Some services, postfix for example, will bomb otherwise. If you don't know what you're doing, leave this file alone until you read man hosts.

/etc/hosts.deny

This file denies network services access. By default all network services are denied.

<code> ALL: ALL: DENY
</code>

/etc/hosts.allow

This file allows network services access. Enter the services you want to allow here. eg. to allow all machines to connect via ssh:

<code> sshd: ALL: ALLOW
</code>

/etc/locale.gen

This file contains a list of all supported locales and charsets available to you. When choosing a LOCALE in your /etc/rc.conf or when starting a program, it is required to uncomment the respective locale in this file, to make a "compiled" version available to the system, and run the locale-gen command as root to generate all uncommented locales and put them in their place afterwards. You should uncomment all locales you intend to use.

During the installation process, you do not need to run locale-gen manually, this will be taken care of automatically after saving your changes to this file. By default, all locales are enabled that would make sense by rc.conf's LOCALE= setting. To make your system work smoothly, you should edit this file and uncomment at least the one locale you're using in your rc.conf.

/etc/pacman.d/mirrorlist

This file contains a list of mirrors from which pacman will download packages for the official Arch Linux repositories. The mirrors are tried in the order in which they are listed. The $repo macro is automatically expanded by pacman depending on the repository (core, extra, community or testing).

If you are performing an FTP installation, the mirror you used to download the packages from will be added on top of the mirror list, in order to be used as the default mirror in your new Arch Linux system.

/etc/pacman.conf

Here you can customize pacman settings such as which repositories to use.

Set Root Password

At this step, you must set the root password for your system. Choose this password carefully, preferably as a mixture of alphanumeric and special characters, since this password allows you to modify critical parts of your system.

When you are done editing the configuration files choose Return to return to the main menu. The setup will regenerate the initial ramdisk to enable the changes you made in mkinitcpio.conf.

Install Bootloader

Install Bootloader will install a bootloader on your hard drive, either GRUB or NONE in case you have a bootloader already installed and want to use that one instead. If you choose to install GRUB, the setup script will want you to examine the appropriate configuration file to confirm the proper settings.

/boot/grub/menu.lst

You should check and modify this file to accommodate your boot setup if you want to use GRUB, otherwise you will have to modify your existing bootloader's configuration file. The installer will have pre-populated this file using UUID entries which you may have to change in the same cases you'd need to change them in your fstab.

After checking your bootloader configuration for correctness, you'll be prompted for a partition to install the loader to. Unless you're using yet another boot loader, you should install GRUB to the MBR of the installation disk, which is usually represented by the appropriate device name without a number suffix.

Exit Install

Exit the Installer, remove the media you used for the installation, type reboot at the command line and cross your fingers!

Automatic Installation Procedure

With the automatic installation procedure, you can do scripted/automatic installations. See [#Aif_the_installation_tool 2.3 AIF, the installation tool] In /usr/share/aif/examples you will find example profiles which will need no or minimal editing in order to install a system:

  • generic-install-on-sda this file demonstrates some things you can do (adding custom packages, setting timezone, update config files etc) it sets up a simple installation (with a structure similar to what you get with Auto-prepare) on /dev/sda
  • fancy-install-on-sda very similar to generic-install-on-sda, but sets up a "filesystems on lvm on dm_crypt" system on /dev/sda

Note that these files are plain bash files, so if you want to define for example SYNC_URL it must be singlequoted to prevent bash expanding $repo

Invoke as aif -p automatic -c /path/to/configfile Obviously, don't forget to change the hard disk names unless you want to use /dev/sda.

Config file syntax

Config files will be sourced by the bash shell, so they need to be valid bash code.

PARTITIONS: Allows you to define partitions for your hard disk, separated by spaces.

  • first comes the device file for the hard disk
  • then for each partition you want: size in MiB (or '*' for all remaining space),filesystem type and optionally a '+' to toggle the bootable flag. separated by colons (':')

BLOCKDATA: In this multi-line variable you can describe for each partition you'll have how it should be used. Study the examples to see how it works.

Customizing Installations

You can also customize your installation experience by writing new procedures (possibly inheriting from current procedures) or config files for procedures that support it (eg automatic). You have all the aif libraries at your disposal and you can create new libraries. (see /usr/lib/aif) This is a moving target, so consult the AIF readme for more information.

Your new system

If all went well, you can reboot your system (make sure you don't boot again from the same USB disk or CD-ROM drive) and your new system will boot.

You'll notice that in the early userspace (the part that comes after the bootloader) the hooks (as defined in mkinitcpio.conf) needed to get your root filesystem are run.
If you have lvm, it will run the lvm hook. If you use encryption, it will run the keymap and encrypt hooks so you can enter your password to decrypt the volume.

Once the system is booted, login as root. By default the password is empty but in the interactive procedure you can change it.

More information

Package Management

Pacman is the package manager which tracks all the software installed on your system. It has simple dependency support and uses the standard gzipped tar archive format for all packages. Some common tasks you might need to use during installation, are explained below with their respective commands. For an extensive explanation of pacman's options, read man pacman or consult the Arch Linux Wiki.

Typical tasks:

  • Refreshing the package list

    # pacman --sync --refresh

    # pacman -Sy

This will retrieve a fresh master package list from the repositories defined in the /etc/pacman.conf file and decompress it into the database area.

  • Search the repositories for a package

    # pacman --sync --search <regexp>

    # pacman -Ss <regexp>

Search each package in the sync databases for names or descriptions that match regexp.

  • Display specific package info from the repository database

    # pacman --sync --info foo

    # pacman -Si foo

Displays information from the repository database on package foo (size, build date, dependencies, conflicts, etc.)

  • Adding a package from the repositories

    # pacman --sync foo

    # pacman -S foo

Retrieve and install package foo, complete with all dependencies it requires. Before using any sync option, make sure you refreshed the package list.

  • List installed packages

    # pacman --query

    # pacman -Q

Displays a list of all installed packages in the system.

  • Check if a specific package is installed

    # pacman --query foo

    # pacman -Q foo

This command will display the name and version of the foo package if it is installed, nothing otherwise.

  • Display specific package info

    # pacman --query --info foo

    # pacman -Qi foo

Displays information on the installed package foo (size, install date, build date, dependencies, conflicts, etc.)

  • Display list of files contained in package

    # pacman --query --list foo

    # pacman -Ql foo

Lists all files belonging to package foo.

  • Find out which package a specific file belongs to

    # pacman --query --owns /path/to/file

    # pacman -Qo /path/to/file

This query displays the name and version of the package which contains the file referenced by its full path as a parameter.

DODATEK

Pro některé související informace, které mohou ocenit nováčci, vizte Dodatek oficiálního průvodce instalací Arch Linuxu (anglicky).