Help:Reading (Čeština)
Jelikož většina ArchWiki obsahuje označení, jež nemusí být pochopitelná pro nové uživatele Arch GNU/Linuxu, zde si vysvětlíme, co přesně znamenají, abychom to nemuseli popisovat pokaždé v jednotlivých článcích.
Rozvržení
Většina článků na ArchWiki se nesnaží poskytnout celostní úvod ke každému námětu; namísto toho jsou napsány podle DRY (Neopakuj se) zásady; od uživatelů se očekává, že si vyhledají a přečtou články, které jsou potřeba k porozumění textu. Kde to je možno, text je vyznačen tak, aby odkazoval na užitečný článek. Vizte #Formátování pro podrobnosti.
Kvůli tomuto rozvržení může být nutné si přečíst všechny příbuzné články, abyste textu porozuměli. Obzvlášť od nových Arch (nebo obecně GNU/Linux) uživatelů se očekává, že si přečtou větší počet článků předtím, než budou vůbec schopni řešit i jednoduché potíže. Je velice důležité zkonzultovat všechny podpůrné články ještě předtím, než budete žádat jiné uživatele o pomoc.
Formátování
- odkaz na část článku: #Rozvržení
- odkaz na jiný ArchWiki článek
- odkaz na externí webovou stránku
- odkaz na návod: intro(1)
- stránka návodu, která je dostupná pouze offline: foo(1)
- odkaz na balíček v oficiálním repozitáři: foobar
- odkaz na balíček v AUR: foobarAUR
Běžný uživatel nebo root
Některé části jsou napsány takto:
# mkinitcpio -p linux
Jiné mají odlišnou předponu:
$ makepkg -s
Křížek (#
) označuje, že příkaz musí být spuštěn jako root, zatímco příkaz s dolarem ($
) by se měl spustit pod uživatelským účtem.
#
se spouštějí z root shellu, k němuž jednoduše získáte přístup pomocí sudo -i
. Příkaz sudo příkaz
z neoprávněného shellu namísto příkaz
z root shellu dosáhne stejného cíle v mnoha případech, nicméně narazili bychom na výjimky jako například přesměrování nebo nahrazování příkazů, které nutně potřebují root shell. Vizte také sudo.Znamenité výjimky, na něž byste si měli dávat pozor:
# Tento alias činí výstup z ls barevným alias ls='ls --color=auto'
V tomto případě kód kolem křížku naznačuje, že se nemá spouštět jako příkaz; mělo by se to vepsat do souboru. Tady křížek označuje komentář. Komentář je popisný text, který nebude překládán programem. Bash používá stejného znaku pro komentáře jako pro root PS1.
Pokud se zamyslíte, rozeznáte tyto dva případy tím, že první písmeno po #
je velké. Většinou se Unix příkazy tak nepíšou; místo toho jsou zkráceniny namísto úplných slov (například z Copy se stane cp).
Nicméně většina článků upozorňuje uživatele:
Doplňte k ~/path/to/file
:
# Tento alias činí výstup z ls barevným alias ls='ls --color=auto'
Doplňování, přidávání, vytváření, editování
Když Vás pobízíme, abyste doplnili, přidali, vytvořili nebo editovali jeden nebo více souborů, dáváme tím najevo, že byste měli použít jeden z následujících způsobů.
K vytvoření nebo upravování víceřádkových souborů doporučujeme použít textový editor. Například k poupravení soboru /etc/bash.bashrc
pomocí nano:
# nano /etc/bash.bashrc
K vytvoření nebo přepsání souboru jedním stringem je jednodušší použít přesměrování výstupu. Následující příklady vytvoří nebo přepíše obsah souboru /etc/hostname
textem myhostname
.
# echo myhostname > /etc/hostname
Přesměrování výstupu může být také užito pro doplnění stringu k souboru. Následující příklad doplní text {{ic[[custom-repo}} k souboru /etc/pacman.conf
.
# echo "[custom-repo]" >> /etc/pacman.conf
Když Vás pobízíme, abyste vytvořili adresáře, užijte příkazu mkdir:
# mkdir /mnt/boot
Spustitelné soubory
Pokud má být soubor využíván jako skript (ať už má být spouštěn ručně nebo jiným programem), musí být označen jako executable (spustitelný), například pomocí:
$ chmod +x script
Vizte chmod pro více podrobností. Některé aplikace jako správce souborů mohou poskytovat grafická rozhraní pro to samé.
Zdroje
Některé aplikace, obzvlášť příkazové řádky, využívají skripty pro svou konfiguraci: pokud je upravíte, musí být sourced, aby se uplatnily změny. Například pro bash bychom toho docílili takto (source
můžete nahradit .
:
$ source ~/.bashrc
Pokud wiki doporučuje upravit konfigurační skript, neupozorní Vás, že musíte znovu načíst konfigurační soubor, a pouze v některých případech Vás odkáže sem.
Instalace balíčků
Pokud po Vás článek chce nainstalovat balíčky obvyklým způsobem, neřekne Vám, jak toho dosáhnete; prostě zmíní, které balíčky máte nainstalovat.
Části níže skýtají přehled běžných instalačních postupů podle druhu balíčku.
Oficiální balíčky.
Pro balíčky z oficiálních repozitářů přečtete přibližně takový text:
- Nainstalujte balíček foobar.
To znamená, že použijete příkaz:
# pacman -S foobar
Článek o pacmanovi poskytuje důkladné podrobnosti týkající se účinné správy balíčků na Arch GNU/Linuxu.
Arch Uživatelský Repozitář
Pro balíčky z Arch Uživatelského Repozitáře (AUR) přečtete spíše něco takového:
- Nainstalujte balíček foobarAUR.
To obecně znamená, že musíte následovat odkaz foobarAUR, stáhnout PKGBUILD archív, extrahovat jej, potvrdit obsah a následně zadat v stejném adresáři:
$ makepkg -si
Článek Arch Uživatelský Repozitář poskytuje podrobné vysvětlivky a dobré rady pro spravování AUR balíčků.
Spravování systemd unit
Pokud Vás článek pobízí, abyste spustili (start), povolili (enable), zastavili (stop) nebo restartovali (restart) některé systemd unity (například některou službu), neposkytne k tomu potřebné kroky. Místo toho uvidíte něco takového:
To znamená, že máte užít příkazu:
# systemctl start example.service
Odkaz Spusťte Vás přesměruje na systemd článek, jenž skýtá všechny potřebné podrobnosti k účinnému spravování systemd unit na Arch GNU/Linuxu.
Systémové konfigurace oproti uživatelským
Je důležité si pamatovat, že jsou dva různé druhy konfigurací na GNU/Linux systému. Systémové konfigurace ovlivňují všechny uživatele. Jelikož systémová nastavení se nacházejí v adresáři /etc
, je potřebné mít root práva k úpravě těchto souborů. Například k aplikování Bash nastavení systémově, musí se upravit /etc/bash.bashrc
Uživatelská nastavení ovlivňují pouze jednoho uživatele. Dotfiles (doslova soubory s tečkou) jsou využívány pro uživatelské konfigurace. Například soubor ~/.bashrc
je konfigurační soubor pro uživatele. Každý uživatel si vytváří vlastní nastavení; vlastní aliasy, funkce nebo jiné interaktivní vymoženosti jako pobídky, aniž ovlivňují ostatní uživatele.
~/
a $HOME
jsou zkratky pro domovský adresář nynějšího uživatele, často tedy /home/jméno/
.Často používané shell soubory
Bash a jiné Bourne-kompatibilní shelly, jako například Zsh, také používají zdrojové soubory podle toho, zdali to je přihlašovací shell nebo interaktivní shell. Vizte Bash#Konfigurační soubory a Zsh#Spouštěcí a vypínací soubory pro podrobnější ponaučení.
Pseudo proměnné v příkladech
Některé kódové bloky obsahují takzvané pseudo proměnné, které, jak název napovídá, nejsou opravdové proměnné. Místo toho zastupují systémová nastavení, která se musí nahradit ještě před spuštěním/přeložením kódu. Běžně užívané shelly jako bash nebo zsh poskytují tab-completion k samovolnému doplňování proměnných pro běžné užívané příkazy jako systemctl.
V článcích, jež se shodují s Pravidly formátování a interpunkce, pseudo proměnné jsou psány zkoseným textem. Například:
- Povolte
dhcpcd@název_rozhraní.service
pro síťové rozhraní rozpoznáno z výstupu příkazuip link
.
V tomto případě jméno_rozhraní
je využito jako pseudo proměnná v systemd template unit. Všechny systemd template unity, rozeznatelné @
symbolem, vyžadují položku systémové konfigurace jako vstup. Vizte Využívání unit.
- Příkaz
dd if==datový_zdroj of=/dev/sdX bs= velikost_sektoru count=číslo_sektoru seek=sektor_počátečního_oddílu
může být spuštěn jako root k pročištění diskového oddílu s určenými parametry.
V tomto případě pseudo proměnné jsou využity k popisu parametrů, které je musí nahradit. Podrobnosti, jak je využít, naleznete v části Bezpečné smazání disku|Spočítání bloků k ručnímu smazání, které skýtají daný příkaz.
Co se týká souborů, psaní pseudoproměnných do skutečných konfiguračních souborů může rozbít programy, které je využívají.
Elipsy
Často elipsy (...
) nejsou součástí opravdového souboru nebo výstupu kódu; místo toho představují přeskočené části nebo dobrovolný text, jenž není podstatný pro dané téma.
Například HOOKS="... šifruj ... souborové systémy ..."
nebo:
/etc/X11/xorg.conf.d/50-synaptics.conf
Section "InputClass" ... Option "CircularScrolling" "on" Option "CircScrollTrigger" "0" ... EndSection
Uvědomte si ale, že v některých případech mohou elipsy být důležitá část kódové syntaxe: všímaví uživatelé rozeznají případy z kontextu.